Učme se jinde

Málo sledujeme svět popmusic, abychom se mohli pro praxi v našem žánru poučit. Jen letmo se kolem nás míhají střípky, které stačíme zachytit: co zrovna nosí Sámer, s kým se rozchází Savka a že Helenku shledal majitel licence na muzikál Miss Saigon příliš mladou na to, aby mohla svůj výkon procítěně prodat už v premiéře.

To podstatné nám uniká: který vizážista je nejlepší, které novináře je třeba podplatit a kteří jsou úplatní i zadarmo, do které televize má hvězda chodit už ráno a do které stačí přijít až do pořadu o vaření.

Málo víme o tom, že středně slavná hvězda má kromě dalšího štábu svého manažera, mediálního manažera a road manažera a jen matně se dohadujeme, co by ti lidé vlastně mohli dělat. Tak road manažer musí včas přistavit umyté a vytopené vozidlo, stihnout být včas na štaci, i když hvězda zaspí, a dbá na to, aby hotelový pokoj byl na západ a v koupelně voňavý sprchový gel značky Babie‘s Gladys.

Mediální manažer domlouvá v týdnu, kdy vyjde album titulní stránky od časopisu Spy až po Rádce včelaře, dávkuje bulvární skandály a na večírcích dbá, aby fotografové byli u toho, když se hvězda líbá s jinou celebritou, s kterou by se de facto líbat neměla.

Hlavní manažer je muž s ustaranou tváří, který dojednává termíny, aby je později libovolně měnil, je nesmlouvavý pokud jde o astronomickou výši honoráře (páč jede na procenta), a předkládá pořadatelům smlouvy, v nichž organizátorům koncertů hrozí padesát dva sankcí za nedodržení některé z podmínek, zatímco hvězdě ani jedna. Samozřejmou součástí takových smluv jsou počty žlutých a červených limonád v šatně a značka toaletního papíru.

Kluboví pořadatelé vypadávají ze hry. Snad proto, že neumějí odpovídající toaletní papír zajistit. Na festivaly hvězdy nejezdí, aby se nemusely v zákulisí potkávat s těmi, kteří by jim příliš připomínali, odkud vyšly. Zbývají domy kultury; jejich programátorky pobíhají se skřípěním zubů, aby vše zajistily, protože manželka starosty si právě tuhle hvězdu přeje, a radnice přece rozhoduje o dotacích, které kulturáku přidělí.

Skutečný hvězdný byznys ale ve skutečnosti probíhá jinde: na podnikových večírcích velikánských firem, kde se hraje patnáct minut na playback za pětimístný honorář. Na volebních mítincích politických stran. Na prezentacích nového automobilu nebo značky kosmetiky. A samozřejmě v Gogošou a porotách Doremi.

Zajímavé je, že v našich kruzích se to ještě příliš nerozvinulo. Snaha by byla a řada náznaků už se taky objevila, jenže je to všechno pořád takové nedotažené. Věřili byste, že existují folkové kapely, které nemají vlastní ochranku? A nedávno jsem viděl významnou osobnost – nesla si kytaru na jeviště sama!

Já osobně sním o tom, že bych dělal road manažera třeba takovému Jardovi Urbánkovi. V časném odpoledni bych přistavil nablýskaného Trabanta, postaral bych se, aby mohl v klidu povečeřet své oblíbené utopence ve společnosti starosty a místních novinářů a pak bych mu popřál dobrou noc v hotelu s výhledem na dětské hřiště s prolézačkou. Ale jeho to zatím nenapadlo a já sám si mu to netroufám navrhnout v obavách, že by mne mohl odmítnout. Ale vejvar by to teda byl.