|
¨
|
|
| |
Peter
Yarrow: Miluju zpívání.
Setkal jsem se s Peterem Yarrowem během letošního Fóra 2000 v Praze. Měl
tak nabitý program, že jediná šance na rozhovor se naskytla během
Peterova oběda.
Je mi trochu hloupé takhle rušit od oběda…
To je v pořádku. Jsem zvy klý. Jediné místo,
kde nedávám rád rozhovory, jsou toalety. Vše ostatní je OK.
Pane Yarrowe, jednou jste řekl…
Jestli mne nebudeš oslovovat Petře, tak v tom
rozhovoru vůbec nebudeme pokračovat.
Dobře, děkuji. Tedy Petře, jednou jsi řekl, že jsme
všichni součástí jedné dlouhé cesty vlakem. Co jsou tedy zastávky?
Odkaz folkové hudby, která vzdělává, učí a inspiruje
další a další generace. Hudba, která učí jazyku naděje, zájmu o druhé,
péče a osobitého zapojení do života. Je přirozeností tohoto odkazu, že
generace, která poslouchala folk v období jeho renesance v šedesátých
letetch, se nyní sama stala představiteli této hudby. Znovu tak přináší
sdělení z té doby, interpretují je z dnešní perspektivy a předávají je
dalším generacím. To je mimořádná vlastnost folku, kterou má málokterý
další žánr. Podívej se třeba na dixieland – patřil do období, které má
svůj začátek a konec. Trochu ovlivnil ostatní žánry, ale to je všechno .
Podívej se na pop music – také je často
spojena s konkrétní dobou a generací. Folk je přítomný stale – stejně
jako jeho odkaz i vize jeho budoucnosti. Je to dárek z minula, který je
i odkazem pro budoucnost. My muzikanti jsme jen jakýmisi doručovateli.
Vidíš tedy jako psycholog
(Peter Yarrow je vzděláním psycholog,
pozn. aut.) folk jako jakousi
formu terapie pro společnost?
Ta myšlenka se mi líbí, ale slovo ”terapie” bych
nepoužil. Folk je prostě další pozitivní energie, která oslavuje. Není
to terapie, je to prostě pozitivní síla – jako láska, péče, přátelství.
N ení to jen terapie. Je to esence
života. Je tu ale i ten terapeutický aspekt, kdy v těžkých dobách
společně truchlíme, utěšujeme se. To se hodně dělo v dobách, kdy se
probouzelo hnutí za lidská práva. Folk působil jako lék. Ale je ještě
něčím víc – pozitivní silou, která
nás drží pohromadě. Pomáhá lidem, aby si uvědomili, že jejich srdce jsou
propojena se srdci ostatních. Ve světě, v němž je momentálně tolik
arogance, je taková síla velmi dobrá a potřebná. Je to síla, díky níž si
uvědomujeme, že jsme všichni bratři a sestry.
Což mě přivádí k Tvé myšlence ”nejprve jej naučte být
člověkem (Peter se velmi angažuje
v oblasti vzdělávání dětí a mládeže. Myšlenka “nejprve jej naučte být
člověkem” je jedním
z ústředních témat jeho úsilí, pozn.aut.)…
Ano, ano.
Co se stalo s naším
vzdělávacím systémem, že nás učí
tolik čísel, pouček a fakt, ale zapomíná nás naučit stát se člověkem?
Lidskou bytostí, ano. To rozdělení, ta
fragmentace světa je velmi silně spojena s
dominancí peněz, slávy, společenského statutu. Ale opravdová síla,
kterou jako lidské bytosti máme, je schopnost užít si svůj život a něco
udělat jinak, abychom naplnili svá srdce. A to vůbec nezávisí na
penězích ani slávě. Abychom se obrátili k tomu, co je opravdu důležité –
přátelství, respekt, služba druhému, musíme to naučit naše děti. Je
těžké přijít na to, proč jsme od těchto hodnot odešli. Nebyl bych
například překvapen, kdyby vzdělávací systém nacistického Německa
záměrně opomíjel dimenzi vzdělávání mladých lidí,
která se týkala sociálního, emocionálního a tvůrčího myšlení a
součinnosti s ostatními.
Více se soustředil na rituály a výlučné
získávání informací než na uznání vlastních pocitů, úctu k názorům
ostatních – na lidskost, péči o běh světa. K tomu potřebuješ vzdělávací
systém, který dítěti umožní uvědomit si hodnotu názorů ostatních,
důležitost schopnosti vcítit se do druhých.
Respekt. Bez toho vzdělávací systémy učí
apatii a vytváří podhoubí pro fanatismus a extremismus.
Je potřeba vzdělávat nejen mysl, ale i
srdce – a to je úkol pro folk.
Jenže dnešní pop uznává bohatství a moc jako
nejdůležitější hodnoty…
Ano. Z hudby se stal
byznys. Alespoň z mainstreamu. A byznys vytváří vkus, který je velmi
široký, aby se líbil co největšímu množství lidí a vydělal dost peněz.
Ale je tu internet, který je přirozeným spojencem folku. Folk má
rád internet. Folk totiž stejně jako
internet komunikuje s lidmi. Díky němu se může znovu dostat na výsluní.
Lidé budou hledat zdroje, které dokáží uspokojit jejich srdce a emoce.
Nevím to, ale myslím si to.
Můžeš být skvělý kytarista. Lidé si tě na internetu
najdou. Ale je to “jednosměrka”. Teprve když lidé získají pocit, že
hraješ “jejich” píseň, že vyprávíš příběh jejich srdce, pak to má smysl.
V roce
1969 ve Washingtonu jsi hrál na
protiválečné demonstraci (kterou Peter Yarrow
spoluorganizoval, pozn. aut.) pro půl
milionu lidí. Sice jsem nemohl přijít...
Žil jsi tenkrát tady, v Čechách?
Nebyl jsem na světě.
Aha… Měl ses narodit dřív (směje se).
… ale teď přijíždíš do České republiky a dalších zemí
v rámci projektu Petera Gabriela “Small Places Tour”. Znamená to, že
dnes potřebují velké myšlenky komornější publikum?
Myslím si, že myšlenka “Small Places Tour” je velmi
dobrá a velmi důležitá. Tehdy v roce 1969 jsme potřebovali silné
sdělení. Jako spoluorganizátor si na tu akci velmi dobře pamatuju. A
nějak intuitivně cítím, že naléhavost folku – nebo obecně hudby srdce –
jako hudby, která se vyjadřuje k událostem a naléhavostem světa a
neslouží k pouhé zábavě, přirozeně žije právě v malých místech
(pozn.aut.: Small Places Tour je projekt
Petera Gabriela na podporu lidských práv, v jehož rámci vystupují
světově uznávaní hudebníci bez nároku na honorář na menších koncertech a
festivalech na podporu lidských práv. Do češtiny lze název projektu
přeložit jako “Šňůra po malých místech”). Je to skvělý
koncept.
Každý rok se koná v České republice velký folkový
festival – jmenuje se Zahrada. Mají Tvoji čeští fanoušci šanci, že Tě na
něm uvidí?
Vážně? Kdy je ten festival?
Začátkem července.
(Obrací se na svou manažerku) Rachel, přijedeme
sem příští rok v červenci?
Rachel: Nevím.
Peter: Ona neví. Ale já bych rád přijel.
Uvidíme.
Vím, že na konci šedesátých let jsi čelil mnoha
výhrůžkám zabití. Jak se Ti hrálo, když jsi věděl, že v publiku může být
někdo, kdo Ti usiluje o život?
Mám ve vzpomínkách obraz
sebe sama, jak hraju v Grand Parku v Chicagu, kde byly všechny důvody
pro to, aby mi někdo minimálně rozbil hlavu. Je to velmi zvláštní. Kdyby
se tu vedle nás začali lidi prát, dostanu strach. Ale tam na pódiu jsem
žádný strach neměl. Naprosto jsem
důvěřoval tomu, že se mi nemůže nic stát. Buď to byla moje hloupost,
nebo… Už nežiji v nebezpečí. Zaplatil jsem za pár věcí, ale dneska nemám
strach. Znal jsem dobré lidi, které zabili. Mám přátele, kteří po
desetiletí nemohli sehnat práci kvůli McCarthyho vyšetřování. My jsme
měli velké štěstí. Měli nás na mušce, ale přežili jsme bez úhony – a
zase zpíváme. Třeba minulý týden v Hartfordu ve státě Connecticut. Mary
byla skvělá – je po chemoterapii, a byla skvělá. Ale než půjdeš, chci Ti
říct ještě něco, byť to neodpovídá na žádnou Tvojí otázku. Věřím, že
existuje silné spojení mezi folkem a vzdělávání srdce. Když podpoříme
to, aby se ve školách hrály a zpívaly dobré písničky, a aby si děti
povídaly, co při tom cítí a co si o těch písních myslí, vytvoříme velmi
silnou komunitu míru. Proto věnuji poslední desetiletí svého života
podpoře takových projektů. Je to jedna z mých priorit. Mám tu schůzky se
zástupci ministerstva školství, mluvil jsem s exprezidentem Václavem
Havlem.
Poslední otázka. Říká se, že aktivisté většinou
procházejí třemi fázemi: od aktivismu přes pesimismus k alkoholismu. Jak
se Ti podařilo zůstat celý život v první fázi?
Protože zpívám. Miluju zpívání. Když děláš něco, co
miluješ, je to pokaždé jako znovuzrození. Když jsi aktivista, má to také
svoje fáze: nejprve tě ignorují, pak se ti vysmívají, pak se tě snaží
zabít – a pak jsi vyhrál!
Petr Sedláček
foto: Marek Smejkal
Folk & Country 1/2009
Peter Yarrow, * 31.5.1938 v New Yorku,
zakládají člen slavných Peter, Paul and Mary. Je potomkem ukrajinské
židovské rodiny, která na počátku století přišla do USA. Tam si změnili
příjmení z “Jaroševič” na “Yarrow”. Vedle své hudební kariéry je Peter
také ústřední postavou dvou festivalů, které dávají příležitost
začínajícím nebo méně známý, avšak kvalitním autorům a interpretům:
Newport Folk Festival a Kerrville Folk Festival. Peter se také aktivně a
hlasitě vyslovoval k aktuálním kontroverzním politickým a společenským
tématům, což mu (a jeho kolegům) vyneslo několik výkružek zabitím.
V roce 1963 se s Peter, Paul and Mary podílel na
pochodu s Martinem Lutherem Kingem, v roce
1969 se podílel na organizaci Pochodu na Washington na podporou ukončení
války ve Vietnamu, jehož se účastnilo půl milionu lidí. Byl vůdčí
postavou v kampani na osvobození sovětských Židů. Stál u zrodu programů
“Operation Respect” a “Don´t Laugh At Me (Nesměj se mi)”, které si
kladou za cíl podporu lidskosti a předcházení konfliktů (www.dontlaugh.org).
Vedle Peter, Paul and Mary vystupuje také se svou dcerou Bethany a cellistou
Rufusem Cappadociou v triu Peter, Bethany and Rufus. Je mimo jiné
nositelem ceny Tikkun Olam, kterou uděluje Židovská federace v Miami “za
nápravu světa”. |
|
|
| |
|
Zvěsti,
zprávy, drby
************************** |
|
28.1.2012
Nové album kytaristy Jana
Ponocného a jeho sólového projektu Circus Ponorka se jmenuje Perfect Days
Ltd. a obsahuje písně ze stejnojmenného filmu režisérky Alice Nellis. Jako hosté
na CD účinkují zpěvačky Alexandra Langošová (November 2nd), Klára Vytisková (Toxique)
a Sylvie Krobová.
Skupina Jarabáci vydává nové album Blues
dvou čel. Křest se koná ve čtvrtek 9. února od 20.00 v Balbínově poetické
hospůdce v Praze.
Své debutové album připravují Ivo Cicvárek
s Ladou Šimíčkovou. Vyjít by mělo v květnu a jako hosté se na něm objeví
například jazzový kytarista Vilém Spilka nebo Luboš Malina.
Kytaristou roku 2011 byl v anketě časopisu
Guitar International vyhlášen americký bluesman Joe Bonamassa, který 28.
února vystoupí v Praze.
Aktuální vydání pořadu Slyšte, lidé! na Radiu
Proglas bude patřit novinkám českých kytaristů. Uslyšíte například Radka
Hlávku, Vojtěcha Jindru, Stanislava Barka nebo Miloše Makovského. Pořad si
můžete naladit v sobotu 28. ledna od 19.15 nebo v repríze v úterý 31. ledna
v 16.55.
Sólové CD s názvem Brouk v hlavě natočila a
vydala zpěvačka Hana Robinson, známá například z autorského alba Michala
Horáčka Ohrožený druh.
Skupina Žalman & spol. začne od koce
února koncertovat v novém složení, které vedle Pavla Žalmana Lohonky a Petra
Novotného tvoří kytarista Pavel Malina a zpěvačka Michaela Hálková (dříve
Krmíčková), staronová členka kapely.
Jazzová skupina Vertigo slaví 10 let od
svého vzniku. Kapela, která za své první album z roku 2005 získala cenu Anděl,
zahájí narozeninové turné v polovině února ve Francii. Následovat bude několik
koncertů v Česku a na Slovensku.
V úterý 7. února 2012 oslaví skladatel, textař,
hráč na banjo a zpěvák Ivan Mládek sedmdesáté narozeniny. K této
příležitosti vydá Supraphon bilanční 3CD s příznačným názvem Jožin z bažin a
dalších 80 písní. Ivan Mládek převezme také jubilejní diamantovou desku za 1 507
200 prodaných hudebních nosičů, které od roku 1971 vydával Panton a Supraphon.
V pátek 3. února od 19.15 vystoupí živě na Radiu
Proglas brněnská kapela Anatoli,
která hraje především řeckou hudbu z Malé Asie a také písně z dalších řeckých
oblastí nebo písně perské a turecké. Současná sestava vznikla před dvěma roky
z členů souborů Baharat a Lycea Řekyň a vedle kytar nebo houslí používá i
arabskou loutnu a další exotické nástroje jako kaval, saz, santuri nebo tar.
|
|
Další
zprávy
|
| |
Časopis FOLK: Michal Jupp Konečný
- šéfredaktor (jupp@fmproduction.cz),
Jiří Moravský Brabec, Veronika Kirschnerová - editor
(niki@fmproduction.cz), Pavel
Major Vorel (manažer), Hana Konečná (festivaly), Petra Sedlářová
(sekretariát). Grafici: Martin Janda,
Lucie Koubová. Spolupracovníci: Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr
Sedláček, Jiří Moravčík, Milan Plch, Miloš Keller, Vladimír Vlasák, Václav
Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a
další.
Foto:
Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika
Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav
Müller a další.
Vydává FM Production
s.r.o., Husinecká 21, 130 00 Praha 3 (Pouze poštovní adresa.)
|
|