Načas pro radost
Květnice je hezké místo na
kopečku v Praze-Nuslích, a tak jsme pohovořili s kapelníkem skupiny
Načas Honzou Komínem právě tady, v příjemné zahradní restauraci. Ve
stínu a ve výšce nad spěchajícím městem se dobře mluvilo o tom, že Načas
při svém comebacku chce hrát hlavně pro radost.
Načas je už podruhé ve své
kariéře ve fázi soutěžení a konkurzů, usiluje o všelijaké Porty a
Krtečky. Jaký je to pocit, jít znova stejnou cestou?
Jako když podruhé vstoupíš do
stejné řeky. Máš pocit, že znovu zažíváš studentská léta, bezstarostný
život. Zvlášť teď, před finále Porty, se to vrací, těšíme se a prožíváme
to. Vždyť na festival jedeme opět po třech nebo čtyřech letech!
Když hvězda nezkušeného
muzikanta ve studentských letech stoupá, může ho to strhnout a on se pak
začne vznášet nad zemí. Anebo zkouší věci, které se ukážou jako slepá
ulička, nebo jako příliš odvážné. I když jste tedy ve stejné řece,
těžíte z předchozích zkušeností? Vyhýbáte se už předem věcem, které
nefungují?
Stále mám na paměti, že jsme
amatérská kapela, a přemýšlím o faktorech, které mohou kapelu udržet
pohromadě. U profi kapel jsou to mimo jiné peníze, u amatérských
vytyčené cíle a pěkné zážitky – ať už to je vydařený koncert, festival,
demo či nahrávání desky. Poučil jsem se rovněž v komunikaci s lidmi.
V kapele se snažíme vycházet si vstříc, vzájemně se neprudit
v maličkostech. Zkoušku beru jako čas, kdy si přijdeme zahrát. Kdo má
čas, ten přijde. Zjistil jsem, že nemá cenu někoho k hudbě přemlouvat.
Jak se liší Načas z roku 1998,
kdy získal hned dvě trofeje ve finále Trampské Porty, od toho
současného?
Překvapivě jenom v osobě basáka.
Vždycky jsme měli problém najít takového basáka, který by spolehlivě
hrál a chtěl s námi hrát natrvalo. Takže na Portě s námi byl tenkrát na
pódiu Ondra Tichý z Jarabáků a na Zahradě Dušan Okénka, kterého jsme
znali z koleje Volha. Dneska s námi hraje Slávek Tyrkas, který se
přihlásil na inzerát. Ostatní je při starém: Kuba Horecký – foukačka,
Tomáš Komín – kytara, zpěv, Michal Pravec – zpěv, pak taky moje
maličkost.
Někdo za Michala? Těžko
Jak a proč jste se tedy zase
dali dohromady ve starém složení?
Byl jsem jednou na koncertě
Michalovy skupiny Kmotr a Michal mě tehdy požádal o jednorázové
vystoupení pro svého odcházejícího kolegu, který byl naším příznivcem.
Udělali jsme jednu zkoušku a zjistili, že i po pár letech nám to spolu
docela hezky hraje. Pařba se vydařila a cestou domů Michal navrhl, že
bychom mohli zase začít spolu hrát. Nebral jsem to původně moc vážně,
ale když se ozval druhý den, že to skutečně vážně myslel, rádi jsme se
s ním domluvili. Sehnat zpěváka Michalova kalibru je těžké.
Jenže podle zpráv z letošního
jara zase Michal uvažoval o odchodu.
Michal zjistil, že kvůli práci nemá
na dvě kapely čas, a přednost dostal Kmotr, který existuje souběžně s Načasem.
Ovšem po úspěchu v konkurzu Zahrady a na Portách pozměnil názor a
dohodli jsme se, že když bude mít volný režim a nebude muset chodit na
zkoušky každý týden, můžeme kapelu dál udržet. Zkoušíme po sekcích a
celá kapela se sejde jen čas od času.
Shánět lidi, oslovovat, dávat
inzeráty, v tom máš praxi. Stalo se někdy, že naopak za tebou někdo
aktivně přišel a řekl, že by s vámi hrozně rád hrál?
Za osm let se to nikdy nestalo
(smích).
Mluvil jsi o pěkných zážitcích,
které motivují lidi ke hraní v Načasu. Asi je to i motivace pro tebe
samotného, protože by ses jinak nesnažil neustále kapelu udržovat
v chodu, shánět muzikanty, dávat inzeráty… už by ses na to asi jinak
vykašlal.
Hudba je pro mě zdrojem kladných
emocí. Mockrát jsem si říkal, že už nikoho nebudu shánět a že si budu
chodit zahrát jen tak do hospody, ale pak jdu na nějaký koncert a vždy
mi přijde líto, že bych již neměl stávat na jevišti, a vždy ten inzerát
znovu vyvěsím.
Kdo je tvou oblíbenou kapelou?
Míval jsem vždycky rád Rangers,
Wabiho Daňka, Brontosaury, Hop Trop, Samsona… a z těch mladých nejvíc
asi Bonsai č. 3 a Šantré. Mimochodem Dušan Vainer ze Šantré s námi
začínal. Mám rád i rockovou hudbu – Mňágu a Ždorp a Chinaski z našich
kapel, Beatles a Beach boys ze zahraničních.
A co tě na nich zaujalo?
Melodie. Dokážou mě zaujmou krátké,
hodně melodické písničky a o melodičnost se snažím i v našich
písničkách.
Už si to ohlídáme
Skládáš jen muziku, nebo celé
písničky?
Píšu jen melodie a s bráchou
vymýšlíme aranžmá. Texty píše Michal, v poslední době i jiní autoři
(Dana Sedláčková, Kuba Moravec), dívám se i na různé textařské dílny a
zajímavé autory oslovuji s nabídkou spolupráce. Takhle už vzniklo hodně
věcí. Návrhy melodií a textů si posíláme e-mailem. S jedním textařem
jsem napsal už 3 písničky, ale doteď nevím, o koho se jedná – říkám mu
tajemný Hub-in.
Kolik nových písní vzniklo od
obnovení Načasu?
Máme už 18 písní a začínáme
přemýšlet o nahrání nové desky. Musíme vyřešit, zda to vydáme vlastním
nákladem, nebo zda budeme hledat někoho, kdo by nám s vydáním pomohl.
Máme zkušenost s první i s druhou variantou. Je to víceméně o množství
peněz, které na to budeme mít.
Říkáš, že nahrávání je jedna
z věcí, která může kapelu motivovat, ale často se právě při práci ve
studiu vyhrotí rozpory a kapela se rozpadne. I vám se to vlastně stalo u
desky Tanečnice.
Rozpad hrozil už před nahráváním a
bylo nám jasné, že pokud desku nenahrajeme teď, už asi nikdy. Ve studiu
to bylo zpočátku velmi pohodové, spory nastaly až ke konci.
Nebojíš se, že se historie bude
opakovat?
Ne, u třetí desky k tomu nedojde
(smích). Jsme o něco starší a doufám, že i rozumnější, takže si
ohlídáme, abychom se nehádali.
Jste čistě pánská sestava, když
pominu přechodné období s Mirkou Janovskou. Bráníš se ženskému elementu?
Když je teď s námi Michal, není
důvod mít zpěvačku. Mirka s námi zpívala, protože mé hlasové dispozice
nejsou takové, abych táhl celou kapelu. Tehdy se nám nedařilo sehnat
zpěváka a s Mirkou jsme se znali z koleje, navíc dobře zpívá. Občas si
s námi na koncertě zahostuje.
Stoupneš si, kam chceš
Skupiny, která už
v minulosti Krtečka získala a vrací se v téměř stejné sestavě, se asi
každý bude ptát, zda si myslí, že ho získá znovu. Co by byl pro vás
v soutěži na Zahradě úspěch?
To se nedá odhadnout. Záleží na
mnoha faktorech, třeba na pořadí, kolikátí půjdeme na scénu. Je rozdíl
hrát na začátku, uprostřed nebo na konci. Záleží na tom, jaká bude ten
den sestava kapel. Klidně se může stát, že se nezadaří, dobrých kapel je
mnoho. Byl bych naprosto spokojen, kdybychom uspěli v jedné ze tří
soutěží, o kterých jsem mluvil. Nemusí to být zrovna Zahrada.
Načas má svůj hudební projev a
styl velmi stálý, to je vidět i z toho, že se obnovil v téměř stejné
sestavě. Nepřemýšlel jsi ale přece jen o obohacení zvuku? Bicí,
elektrické kytary, dechové nástroje…
Přemýšleli jsme o tom, dokonce jsme
nějakou dobu s bicími hráli. Ale docela rád jsem se vrátil zpátky. Těžko
říct, zda to bylo s bicími lepší nebo horší, mně to přišlo jako slepá
ulička. Náš typický zvuk je bez nich. Rytmiku by naše hudba snesla, ale
nikoho jsme nesehnali, protože najít někoho, kdo je ochoten hrát
pokornou rytmiku, navíc zadarmo, je těžké.
Co tebe na akustické hudbě
nejvíc oslovuje?
Dá se hrát unplugged, to je na tom
výborné. Můžeš si stoupnout, kam chceš, kde procházejí lidi, Michal to
hlasem utáhne, kombíčka přizvučíme přes akumulátor a můžeme hrát. Hráli
jsme tak na Zahradě pokaždé.
Je podivné ptát se na cíle, když
teď stoupáte podruhé podobnou cestou, ale zkusím to jinak: Jak podle
tebe bude hrát a vypadat Načas za tři roky ode dneška?
To nevím, ale za třicet let ode
dneška, o tom mám docela jasnou představu. Budeme staříci a jednou za
měsíc se sejdeme a zahrajeme si pro radost a pro kamarády, kteří na nás
chodili po celou dobu (smích). Když kluci budou chtít hrát dál, budeme
pokračovat, když nebudou… tak se nedá nic dělat a kapela zanikne. I když
hezké zážitky máme, cíle také a vzájemné toleranci jsme se snad již
naučili.
http://www.nacas.cz
Diskografie:
Housenka – CD, vlastním nákladem 2000
Tanečnice – CD, Good Day Records 2003
Honza Hučín
FOLK & COUNTRY 11/06 |