Absolvoval jsem dvoudenní soustředění Lístku u Alvy v Bašti. Kapela pilovala ze všech sil písničky nové i ty pro soutěžení na finále pražských Port. O tom, že to nebyla snaha marná nejlépe svědčí, po nominaci na Slunovrat a Zahradu, i postup do finále obou Port. Za dva roky, po které hraje v nové současné sestavě, urazila kapela obrovský kus. Je až neuvěřitelné jak hutný zvuk má na svědomí jen čtveřice muzikantů. Lístek prostě posunul muziku o kus dál – jen si zkuste někdy vychutnat souzvuk banja a Panovy flétny. Večer jsme zasedli venku a povídali. Pokusím se ten kousek pohody přenést i do následujících řádků.

Představa řady festivalových posluchačů o vzniku trampské skupiny je asi taková: Na trampské osadě se dá dohromady pár kamarádů ovládajících hlas či nějaký hudební nástroj a vyrazí na pódia. Jak do tohoto obrazu zapadá vznik Lístku?
Zbyněk: Já jsem nikdy nebyl žádný osadní tramp. Hrál jsem muziku, která pasovala do přírody a kapela vznikla spíš spontánně.

Tak se zeptám trochu jinak. Považujete za důležité být zařazováni do trampské “přihrádky”?
Zbyněk: To je myslím zbytečná otázka, pro nás ty škatulky absolutně nemají žádný význam. Pomáhají těm lidem, kteří nás potřebují někam zařadit.

Proč si myslíte, že některým konzervativním posluchačům tolik vadí vaše Panova flétna, když bez problémů přejdou tak moderní hudební nástroj, jakým je pětistrunné banjo?
Alva: Všude se najdou lidi, kteří nejsou tolerantní.
Zbyněk: Tito lidé mají malý obzor a nevidí dál než k tomu banju. Pro mě Panova flétna je nástroj, který má schopnost přenášet člověka do země, kde se hraje v souladu s přírodou.

Ostatní se tím, ale taky neživí.
Alva: Jenže se právě třeba snaží toho dosáhnout. Akcí a možností kde hrát je dnes strašně moc a v tom to možná je. Dřív byla Porta a když na ní kapela uspěla, byla známá. A snaha víc a rychle se prosadit vede k častějším změnám v sestavách.

Lístek v nové, tedy současné, sestavě ožil. Jak se liší druhý život kapely od toho prvního?
Zbyněk: Liší se velmi mnoho. Nechci přísedícím muzikantům příliš pochlebovat aby nezpychli, ale shrnul bych to v jediné podstatné myšlence, že hraní s nimi je prostě pohoda a to je asi základ.
Alva: Když jsme v osmnácti zakládali kapely, tak jsme byli především kamarádi. Pak se dostavilo něco, co jsme považovali za úspěch a najednou jsme zjistili, že ten bezva kamarád, co s náma jezdí na vandry, nemá na to v muzice jít dál a teď mu řekni “odejdi”. To nejde a na tom kapela skončila.
Zbyněk: My to prostě postavili obráceně. Sešli jsme se jako muzikanti, kteří chtějí dělat muziku a pak teprve začaly vznikat nějaké vazby okolo.

Zdá se mi, že se shodnete úplně na všem, přesto – dokážete se na něčem neshodnout?
Radek: Kdo pojede v autě pod basou.
Alva: Zatím se shodujeme. Je to asi tím, že nemáme mezi sebou nikoho, kdo by chtěl vyloženě zářit, kdo by se třeba pral o nějaké sólo. Chceme všichni, aby naše muzika zněla ven jako jeden celek.

Alvo, svěřil bys svoje děti Zbyňkovi na tábor?
Alva: Já jsem mu je tam už i převezl, ale raději jsem tam byl s nimi.

Sylvo, jak se dá naučit tak dobře hrát na Panovu flétnu?
Sylva: Tak jako se dá naučit na jakýkoliv jiný nástroj. Já jsem začala sama, hrála asi rok a pak jsem začala chodit k výbornému učiteli Tomáši Valáškovi. A je dobré, že mám kam chodit hru vylepšovat. Je to učení na celý život.

Napadlo mě jaká je škoda, že nemáte svoji domovskou scénu a pravidelné pořady. Ale ono už to asi úplně neplatí…
Zbyněk: Ještě je nemáme. Zatím je to plán, který má hlavně Tony (Michael Antony-šéf pražského Avalonu, který vydává časopis Puchejř, spoustu sbírek, organizuje Trapsavce – pozn.aut.).
Alva: Rozumné je tak jednou za dva měsíce…
Zbyněk: …komponovaný večer s hostem a něčím navíc, zpestřením jako byla třeba trampská módní přehlídka v Trojické.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Zbyněk: Asi jednoznačně loňskou diváckou Portu v Ústí.
Alva: A Jizerskou notu, na které byl kromě celé kapely oceněn za hru na basu i Radek.
Radek: Já bych tímto chtěl dodatečně poděkovat porotě za ocenění, které se tak často nevidí. Diváckou cenu z Horního Jelení považujeme taky za velký úspěch.

Co tedy kapelu rozděluje?
Alva: Dělíme se na mystickou a technokratickou část. Třeba se dohadujeme, jestli se kyvadélko pohybuje nějakou negativní energií nebo jestli se ti jen klepou ruce.
Zbyněk: Já bych k tomu řekl, že určitý lidi určitý věci nemůžou pochopit.
Radek: Ale to je právě to dobré skloubení v kapele.

Velmi příjemně se mi sledovalo vaše zkoušení, ta vzájemná komunikace a dohoda…
Sylva: To jsme se drželi před tebou…
Alva: Jsme jen čtyři. To je poslední číslo, kdy ještě nemusí vládnout nějaká pevná ruka.
Zbyněk: V té pohodě jsou schované naše zkušenosti z dřívějších dob.
Alva: A víme, že může přijít “podmořský člun”, krize. To bychom rádi ve zdraví přežili.

Tak to bych vám rád popřál taky.