Styl australského muzikanta Jamisona Younga by se dal popsat jako citlivý mix bluesového folk-rocku a industriální elektroniky. Jeho samotného nejlépe vystihují výrazy potulný kovář písniček a dobrodruh. Před lety opustil slibnou kariéru ve světě financí a vydal se na nejistou cestu profesionálního muzikantského života. Loni v červnu si sbalil batoh a vypravil se přes půl zeměkoule, aby se o svou tvorbu podělil s Evropou. Nepodporuje ho žádná velká agentura ani drsný manažer s ostrými lokty. Přesto má za sebou stovky vystoupení v Austrálii, v Paříži a Praze.

Splnilo se ti to, co sis od příjezdu do Evropy sliboval?

Bylo těžké zaujmout posluchače, když jsi přijel do Evropy? Kde jsi začínal?

Původně jsem pracoval na finančních trzích. Ale věnoval jsem se hodně hudbě a psal jsem písničky. Pak jsem pochopil, že být muzikantem je pro mě důležitější než vydělávat peníze. Takže jsem asi před deseti lety obchod opustil a začal se věnovat jen muzice. Ale hudba mě vážně zajímala už ve škole. Naučil jsem se pár akordů a začal zjišťovat, že se k nim dá i něco povídat. Byla to docela úleva.

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Řekl bych, že muzikanti inspirují každého, koho svou hudbou vnitřně osloví nebo změní. Na mou hudbu nejvíc reagují mladí lidé, ale to je asi normální. Čím mladší člověk je, tím snadněji přijme a stráví všechno, co je nové.

Co nejvíc vystoupení, kdekoli to bude možné – tady i v západní Evropě. V červnu pojedu na pár týdnů do New Yorku a pak uvidím. Není pro mě tolik důležité, jestli budu mít úspěch. Hodně lidí to s muzikou vzdává, protože dost nevystupují a nedostali se do televize. Podle mě je úspěšný hudebník ten, který najde v hudbě naplnění a vnitřní uspokojení. Není nutné, aby ho posluchači vnímali jako hudební ikonu.

Písničky možná vůbec nepatří nám, prostě přicházejí odněkud a my je jen zapisujeme. Mají svou osobnost, identitu a touhu být zaznamenány. Dost často bývají dílem okamžiku. Proto většina písničkářů mívá po kapsách zápisník plný kousků papíru s divnými poznámkami. Já taky. Dřív jsem to dělal tak, že jsem prostě přišel domů a zaznamenával si úplně všechno, co mě napadlo. Mám doslova tisíce nahraných úryvků a písniček.

Pivo a whisky rozhodně ne, dávám přednost čajové kultuře před pivní. Pivní průmysl jsem opustil před šesti lety. Musel jsem úplně převrátit svůj společenský život, což byla zajímavá zkušenost v životě i v muzice. Když je člověk nadopovaný a nasátý alkoholem, prožívá většinu věcí úplně jinak a jeho písničky se mění. Za střízliva už možná nebudou znít tak drsně a syrově, ale hudba, kterou vytvoří, získá úplně jinou kvalitu.

Pro české muzikanty je těžké se prosadit, protože lidé tady chtějí víc slyšet písničky v angličtině. Dokonce i vaše rádia hrají spíš americký než český folk. Proto bych chtěl českým muzikantům vzkázat, aby se drželi české kultury a tradice, aby si uchovali svou identitu. Aby nepodléhali cizím vlivům jen proto, že je pravděpodobnější získat tak nějaký příjem. Když jsem byl v Paříži, byl jsem hrozně zklamaný, protože spousta lidí zpívala anglicky. To je škoda.

Další informace o Jamisonu Youngovi s ukázkami živých nahrávek z pražských i pařížských klubů najdete na: www.jamisonyoung.com

HOME