Baví mě skvělí hráči

“Bůhví míří všemi směry”, hlásal titulek předchozího mého rozhovoru. Odehrál se na podzim 2003, v době pilné práce na albu Akt. To ještě nikdo netušil, že exotiku vtělenou pomocí stylu world music do většiny z patnácti písniček brzy přebije domácí dobrodružství, které kapelu vynese na pódia kulturních domů a zásadně změní její hudební tvář. V březnové chumelenici však na smluvené místo nedorazila žádná celebrita, nýbrž úplně obyčejný Martin Hrubý, služebně nejstarší člen. A u čaje z něho vypadla převratná informace, která je ovšem v téhle chvíli minimálně všem fanouškům skupiny známá.

Myslím tím hlavně sebe s Ondrou, a to právě díky tomu, že jsme autoři. Ale přišlo nám, že nás k tomu tlačí i publikum. Začalo na nás chodit víc lidí, pro které byl předchozí projev Bůhví moc komorní. Cítili jsme, že je potřeba koncerty trochu víc našlápnout, aby si je lidi mohli víc užít. Dát do toho víc energie, udělat rockovější koncert. Do té doby byly naše písničky spíš k poslechu vsedě nebo do malého klubu.

Cítili, hlavně já, protože zpívám polovinu věcí. Měli jsme zpěv s Ondrou půl napůl. Kdybych pouze hrál na nějaký nástroj, asi by mi to bylo jedno, hlavně že si dobře zahraju. Ale zpěvák potřebuje odezvu publika, takže to pro mě bylo trochu těžké. Třinácti- až šestnáctileté posluchače jsem těžko mohl svými písněmi oslovit, spíš jsem tedy viděl, že neoslovuji (smích).

Ona to byla spíš vlna, kdy se rozsvítila Ondrova hvězda v médiích, na titulních stránkách časopisů, ale bylo jasné, že to postupně začne opadat. Jeden čas jsme mohli koncertovat dokonce i v kulturních domech, ale i tak to bylo to na hraně – přišlo třeba sto lidí, a to už tehdy bylo jen taktak, aby se akce mohla vůbec pořádat. No a po roce se tahle vystoupení začala rušit, protože se v předprodejích neprodalo dost lístků.

Kdepak, tak tři nebo čtyři písničky pocházejí z doby, kdy Ondra ještě v Superstar nebyl. Ona totiž spousta písní vznikala dlouho, hlavně text. Nedávno jsme si říkali, že Hodina je přenošené dítě, bylo na to strašně moc času, navíc se nám dlouho nedařilo najít vydavatele, takže písně v klidu dozrávaly. Kéž bychom měli ještě někdy tolik času na takhle propracované, dlouho promýšlené a opravované texty.

To jo, snažili jsme se celou desku aranžérsky stmelit, aby to byl stylově jeden celek. Oba ovšem víme, že když píseň funguje po melodické i textové stránce, dá se převést celkem do jakéhokoliv stylu. Vzpomínám si, jak mě fascinoval Paul Anka předělávkou Smells Like Teen Spirit do swingové podoby. Dobrá píseň snese v podstatě jakékoliv aranžmá.

Řekl bych to takhle: muzikant může být schopen zahrát víc žánrů, ale některé důvěryhodně a některé už ne. A každý žánr vyžaduje určité specifické instrumentální schopnosti. V sestavě, která hrála na Portách, jsme si současný styl prostě nemohli dovolit, ačkoliv jsme už tehdy chtěli hrát něco složitějšího. Ulf Gjerdingen a Miki Nop jsou tak skvělí muzikanti, že zahrají důvěryhodně téměř cokoliv.Bylo tedy potřeba někoho vyměnit, abychom své hudební názory mohli důvěryhodně formulovat, a noví členové zároveň tyto formulace značně ovlivnili.

No… ty to víš? (smích)

To je otázka na Ondru, já můžu říct jen to, že nám oznámil, že z pracovních důvodů v Bůhví končí.

Už jsme našli náhradu. Rozhodli jsme se, že přijmeme za Ondru dva lidi, s největší pravděpodobností to budou Matouš Kubáček a Dalibor Cidlinský.

Tak chtěli bychom dotáhnout do konce záznam živého vystoupení z Futura, což byl poslední koncert k Hodině. Záběry z koncertu se objeví i ve videoklipu písně Potopa, k tomu jsme použili i nějaké záběry od Greenpeace, chybí nám už jenom získat všechny souhlasy s použitím. Rádi bychom dali na Óčko klip a potom záznam celého vystoupení.

Teď už rok děláme s Vojtou muzikál. Pravidelně se scházíme v devět ráno v literární kavárně a do jedenácti stihneme napsat někdy i jednu sloku. Jde to pomalu, proto je to už rok. Chtěli jsme napsat něco většího než jen písničku a muzikál byl pro nás výzva. Sice si to u nás kdysi objednal Filip Janeček, ale mezitím odjel do zahraničí, takže to asi nepíšeme pro nikoho konkrétního, spíš proto, že nás to baví. I kdyby z toho nakonec mělo být třeba jenom album písniček se společným tématem, určitě to chceme dokončit.

Máme to na paměti a rádi bychom ho do konce roku vydali. Ovšem velké vydavatelství nám ho nevydá a ani asi nechystáme žádné přemlouvat. Chtěli bychom najít sponzora a vydat si ho sami. Pak zbývá vymyslet, jak ho distribuovat. Cédéčko v hmotné podobě asi už moc dlouho nebude aktuální, možná to dáme jen na web v mp3. Rozhodně se těším na písničky, které vzejdou ze spolupráce s Daliborem. Samozřejmě na desku propašuju i nějakou svou muziku, něco mám už připravené. Každopádně to bude opět pop nebo mainstream.

www.buhvi.cz

1995 Martin Hrubý zakládá skupinu s názvem Bůhví
1999 druhá sestava, do skupiny přichází Pavel Trojan
2000 kapela plně přechází na vlastní tvorbu, nahrává první dvě dema celkem s 18 písněmi
2002 členem Bůhví se stává Ondřej Brzobohatý
2004 vychází album Akt, Ondřej Brzobohatý působí v soutěži Česko hledá Superstar, čímž prudce vzroste zájem o kapelu, ta postupně mění styl
2007 vychází album Hodina
2008 Ondřej Brzobohatý odchází

Diskografie:
Bůhví – 2002, Michal Dvořák - WIND
Akt – 2004, Michal Dvořák - WIND
Hodina – 2007, EMI

Honza Hučín
Folk & Country 6/2008

HOME