Xindl X zakouší praxi relativity

S Xindlem X přišel na scénu typ písničkáře, který není poznamenaný totalitou a jenž se naplno věnuje depresím a bolestem současné doby. Odstřihnutí od minulosti je výrazné i stylově: Xindl X vychází do značné míry z rapu, ovšem pracuje s ním tak, že jej balí do melodií a na nové desce Praxe relativity i do popu. Tím se stává přístupným a přijatelným pro širší publikum, což mu také vychází. Ondřej Ládek neboli Xindl X má na své straně obrovskou výhodu. Jeho talent je tak zřetelný a přitažlivý, že umí okamžitě zaujmout. Poprvé jsem se s ním setkal v soutěži Česko hledá písničku, kde hrál s kapelou Jupí tralala. Na Portu i Zahradu se pak přihlásil jako soutěžící folkař s kytarou. Nemohl být lepší důkaz jeho talentu, než aplaus portovního publika, Xindl X zaujal i vyšperkované “kovboje” s velkým širáky, kterým zpíval Anděla a Dysgrafika. Píseň, kterou přiložil jako bonus na druhé album Praxe relativity. Tahle deska je jiná než první titul. Nečekal jsem, že muziku Xindlovi nahrají Dalibor Cidlinský mladší, jeho bratr Jan či bubeník David Landštof. Ač výteční muzikanti, jsou přece jenom jiná škola, navíc jejich přičiněním dostaly Xindlovy písně jakýsi uhlazenější polštář. Člověk by čekal vyostřenější, alternativnější muziku. A myslím, že Xindl pár lidí zklamal, protože takto se příliš tlačí do popu. A co když si v písni Budeme noví, ve které skepticky zpívá “budeme snoví, a kdo ví – třeba se dostaneme i do Novy” a “třeba z tý radosti zapomeneme, že jsme to takhle nechtěli”, nastražil past, která sklapla i nad ním? Vždyť už se dostal do velkých komerčních televizí a jeho druhá deska patří k deseti nejprodávanějším titulům v Česku. Na mě působí album Praxe relativity jako dobrý kontrast mezi trpkostí textů a chutně znělou muzikou. To všechno Xindlovy písně vlastně posiluje a zároveň zpřístupňuje. Počínaje úvodní skladbou Chemie. ”Jsem frajer co nebulí a pomocí ampulí si udržuje v kebuli dušení zdraví, ale už mě to nebaví, vím že ty stavy uvnitř mý hlavy nejsou pravý.” Nejen těmito slovy definuje Xindl X postavu, kterou na scéně ztělesňuje. Je to ironický skeptik, který zpívá: “Ve dvou se to líp životních snů vzdává” (Mlč a buď ráda). Přitom jakoby žádné sny neměl anebo je úspěšně tají. Depresář Xindl X se nechá devastovat okolním světem (vzepře se snad jenom v duetu s Olgou Lounovou Láska v housce, když nepřijme lákavou “objednávku”).  Nebouří se, je závislý na barbiturátech i špatných vztazích, které ani nedokáže ukončit (Tradá na Beroun). A tak Xindl X popisuje, co vidí, aniž by soudil. Jenom konstatuje, že jsme v pr…. S akusticky vytříbenou hudbou, která se v písni Mlč a buď ráda stočí málem až k flamenku, písničkář ukazuje propastný rozpor mezi vnitřní prázdnotou v hlavě a přesycenou plností vnějšího světa. “Ptáš se, jak tvůj život vyzní, až vysílání televizní skončí a kolem bude jenom zrnění a bude konec televizního vysílení” (Televizní vysílení). Song Hollywood, který je další výbornou a melodicky chytlavou písní z tohoto alba, pokračuje v metodě kontrastu: Xindl X ze sebe sype chmurné náměty scénářů ze života, které by sotva Hollywood natočil. Píseň přitom neodsuzuje kalifornskou továrnu na sny. I Xindl X má rád pohádky, které povzbuzují padlé hrdiny z jeho písní. Včetně odevzdaného opilce ve skladbě Nejlepší kuchař, který vzpomíná na postavy z Hvězdných válek. Jedna z nich, mistr Yoda se mimochodem mihne i v songu Hollywood. Je to snad melancholie, sahající až práh bolestínství, která dává Xindlovu civilnímu zpěvu zvláštní hořkou příchuť. Jeho písně jsou vlastně smutné i drsně bolestné (Morální sex), zároveň výborně dramaticky vystavěné. Dají se vnímat jako příběhy, které účinně jitří emoce. A jsou také občas jazykově hravé (“mé viny zapijeme kvalitními víny, přečiny transformujeme do svačiny, fettucciny z bufetu číny zapijeme capucciny” - Poslední večeře). Na druhou stranu si nejsem jistý, že některé vulgarity posilují jejich opravdovost. Kultivovaný, znamenitý hudební doprovod však pomáhá, aby Xindlovy písně vklouzly hladce i sladce do hlavy. A tam mohou působit jako zneklidňující elementy. Rafinovaný Xindl X navazuje na dávné řemeslo písničkářů: všímat si bolestí společnosti. Pokud zůstane svůj i ve vyšších patrech popu, bude všechno v pořádku a Xindl X získá skutečnou praxi relativity.