Moravské jižanství a sňatá klatba

Kytarista Michal Pospíšil si po odchodu z Lehké nohy (ještě dříve třeba projekt Rodinné al-bum se Slávkem Janouškem, nebo kdysi skupina Prakl spolu s Tomášem Jegrem) postavil vlastní kapelu Pozdní sběr. Tu dál tvoří multiinstrumentalista Zdeněk Němeček (zde basa), bubeník Jakub Petr, kytarista Hynek Dlapal a v roli zpěváka s akustickou kytarou Jiří Pařez (ex- například countryový Uhlák). Před dvěma lety na sebe kapela upozornila výpravným singlem, loni vydala album Moudrej tabák.

Mezi třinácti původními písněmi převažují countryrockové či moderně countryové (v dobrém slova smyslu – americké sterilnosti se zde nebojme) “dupárny”, je tu ploužák, blues, folk s bluesovou atmosférou, funkové odlehčení i motivy jižanského rocku (k jižanství se kapela hlásí též logem ve stylu vinných etiket “Jižansko moravský rock’n’roll s přívlastkem Pozdní sběr”). Má-li být řeč o autorech, narážíme na slabinu bookletu – autoři jsou uvedeni pouze příjmeními. Po přečtení údajů o obsazení kapely a hostech, popřípadě ze znalostí (aspoň nějakých) historických souvislostí, si jména doplníme u Pospíšila a Pařeza (většina hudby a textů), Neumanna (jedna melodie), Jegra (dvakrát spoluautor hudby), Illy (čtyři texty). Hádankou můžou zůstat hesla Navrátil nebo Brabec (je to Jiří moravský…?). Písně jsou zpěvné s chytlavými refrény; kdyby byl showbyznys objektivní, kapelu bychom už dobře znali z (nejen country) médií. V textech najdeme zajímavá témata (setkání s dávno milovanou osobou - “Navždycky zůstanou ti zvláštní práva první lásky” – Po tolika letech), pěkné obraty (“Můžeš se prásknout přes mou kapsu…”; “Jestli mi nepopraská kýla/Zvednu tě a pak zatočím” – Moudrej tabák; “Pojedem spolu na víkend/Do Marjánkovejch lázní” – Marjánkový lázně) nebo neotřelé poetické obrazy (“Bubliny po dláždění plavou/A do kanálu skáčou” – Slejvák). Tu a tam se mihne motiv, který jsme už někde slyšeli (různé “road” obrázky, atmosféra vlaků, periferních zákoutí, lokálů), ale látka je zpracovaná vždy vkusně a patrně se střízlivým vědomím, že samoúčelná originalita námětů by byla u této muziky spíš křečí. Je tu i lahůdka pro lokální patrioty – Pospíšilovo Líšeňský údolí, věnované brněnskému přírodnímu letovisku. Po skončení písně si určitě ještě chvíli pobrukujete slogan “Podolí – Vládní - kiosek – Muška a Jelen” (vesnice plus názvy výletních restaurací). Proč bychom si na Moravě měli zpívat jen o Okoři, Sázavě nebo třeba Hanspaulce, že ano? Pospíšilův zpěv zde připomíná Petra Hradečného z Lehké nohy, dojem umocňuje i první čtyřverší s obraty jak z Hradečného pera (“Pivo ve voskovejch kelímcích zas chutná létem/Slunko se opírá do zimou vybledlejch zad/Holky jsou v bikinách svůdný a lesknou se krémem/ Dělníci ve stánku utrácí červnovej plat”) – je to spontánnost nebo chtěná recese?

Zpěvák všech ostatních písní Jiří Pařez má chlapský, mírně chraplavý, samozřejmě frázující hlas, i když chvílemi jako by na nás vyjuknul Robert Křesťan nebo Roman Horký. Na hudbě je navýsost patrná zkušenost muzikantů. Spolehlivou rytmiku zastřešuje kytarový vršek z dvou “elektrik” a třpytivé, dobře sejmuté doprovodné “akustiky”. Elektrické kytary se skvěle doplňují v doprovodných figurách, jejich melodické motivy jsou stejně zapamatovatelné jako slogany písní. Udělají plochy místo kláves, jsou jižansky nabroušené, civilně kulaté i jemné; nechybí slide. Zajímavé je Němečkovo sólo na příčnou flétnu (Slejvák). K výborné instrumentaci decentně přispívají i hosté – vokalisté Martina Růžičková, Petra Šanclová a Karel Macálka, saxofonista Stanislav Chmelík, banjista Hynek Tecl, “foukačkář” Darek Neumann, či Michael Vašíček (mandolina, dobro).

Petr Pololáník

HOME