Tomáš Linka a Přímá linka přizvali ke zpívání na svém nejnovějším CD Helenu Maršálkovou, Adélu Aichingerovou, Mirka Hoffmanna, Petra Kocmana a Hanku Mladou.

Hosté jsou v každém případě i zde osvěžením a zpestřením desky a přinášejí písničkám svůj díl osobnosti a tím i osobitosti. Nejpatrnější je to asi u Heleny Maršálkové. Kdyby tak jednou dostala chuť experimentovat jako třeba Pavlína Jíšová nebo Irena Budweiserová, mohli bychom se dočkat ještě velkých překvapení. V Buď nad věcí skvěle přizvukuje Tomáši Linkovi a Starej harmonikář je jen krůček od slavného Karlínského nábřeží. Naopak Hanka Mladá ve svých dvou písních stále trochu hledá tu správnou polohu. V  písni Můj stín splývá s tvým zpívá s Karlem Mrkvičkou, “prosadit se” vedle T.Linky by měla asi ještě těžší. Adéla Aichingerová zde hraje úlohu Filipa Brabce ve slavném duetu s Karlem Černochem, nebo roli Roberta Papouška či Jakuba Třasáka před několika lety. Kterým směrem se bude ubírat je zatím ve hvězdách, nelze nic víc než konstatovat, že je prostě milé dát i prostor mladým.

Mirek Hoffmann přinesl svým hlasem na desku kousek atmosféry příběhových písní Zelenáčů a Petr Kocman reprezentuje mladou nastupující generaci, která už dokáže být rovnocenným partnerem “veteránům” (zpívat “vedle” nich, ne “proti” nim) a skloubit dohromady vztah k historii a inspiraci ze současnosti country. Tomáš Linka ovšem pevně “drží opratě” desky v rukou a nenechává nikoho na pochybách, kdo je domácím pánem. Ostatně už delší dobu si myslím, že T.Linka trošku nezaslouženě uniká pozornosti části posluchačů i odborníků a zbytečně nenápadně, ale o to zasvěceněji nastupuje do mezery, kterou v naší country od roku 1995 máme.

Většina písniček se nese v pohodovém středním tempu, standardně instrumentovaná a velmi profesionálně zahraná, protože Přímá linka v sestavě, v jaké natočila CD je snad nejsilnější, co ji pamatuji (Ilja Herain, Karel Mrkvička, František Donáth, Tomáš Kaňka, Jiří Zima, Miroslav Roček) – co muzikant, to mistr svého nástroje. Větší pozornost ale upoutají písničky, které se trochu vymykají z jinak jednolitého středně rychlého soundu a tempa desky – určitě svižné Linkovo Mládí svádí, i když má trochu popisný a prvoplánový text. To je ale vyváženo “tradičním” aranžmá jak ze sedmdesátých let se zvýrazněným  banjem a houslemi. To by mohl být hit, i když asi hlavní sdělení pro posluchače Tomáš Linka a Přímá linka ukryli do jiných písní – snad do Když tě zítra nepotkám nebo Volný pád, hosté pak do Mříží vlasů tvých (Kocman), nebo Tak goodbye, adieu (Hoffmann) – to jsou volnější “skorobalady” , kde muzika záměrně na sebe nestrhává pozornost, aby se posluchač věnoval textu. A asi také budou posluchačsky vděčné. Já jsem si na desce oblíbil i píseň Drak, jak pro námět, tak pro housle, změny tempa a zejména foukací harmoniku Tomáš Linky, která nejen zde evokuje vzpomínku na Linkovy harmonikové instrumentálky.

Texty nepřinášejí velká filosofická moudra, drží se ve standardech countryových témat – ráno po flámu, mírně melancholický vztah dvou lidí, vzpomínky či životní poučení. Činí tak ale se vkusem a bez toporností, někdy ale trochu prvosignálně (už zmíněné Mládí svádí) nebo až moc naivně (Adélino Předstírám). Je dobře, že na bookletu jsou zobrazeni interpreti v jednoduchých informativních fotografiích, vysvětlující a děkující průvodní slovo mohlo být vytištěno menším písmem a mohly být připojeny texty. Vzhledem k tomu, jaké péče byla zjevně přípravě alba věnována všemi zúčastněnými a po všech stránkách, je absence textů zbytečná škoda. I tak tu ale máme album s jasným názorem na country.

Miloš Keller

HOME