Mladá dáma odjinud

Maria Hoffman, Jan Hrubý – The Habit of Perfection. Indies Happy Trail, 2006, celkový čas.: 47:20

S novinářem a kdysi písničkářem Ivanem Hoffmanem se znám hodně dlouho. Každopádně déle, než je otcem dcery Marie. Když jsme se potkali na Valašském špalíčku v roce 2001, zeptal jsem se, zda si přijel zahrát. Pousmál se, řekl, že ne, a že se blíží doba, kdy bude jezdit jako doprovod své dcery. Té bylo tehdy skoro třináct a už za dva roky vydala vlastním nákladem první album. Pak následovalo každý rok album další, a když jí bylo osmnáct, objevila se i oficiální deska – šestnáct písní, které zkomponovala na poezii básníka Gerarda Manleyho Hopkinse. Hopkins byl křesťanský konvertita, jezuitský kněz, dublinský profesor a básník druhé poloviny devatenáctého století, který se za svého života žádného uznání nedočkal. Sami Angličané ho začali objevovat až dvacet let po jeho smrti. Jeho poezie je duchovní nebo přírodní lyrikou, k nám ji přeložil snad jako první biskup Hrdlička (Svíce uvnitř) a vím, že vyšla i sbírka Zánik Eurydiky. Angličané jej nyní řadí k průkopníkům moderní poezie, což neznamená, že je obecně známý. Naopak, pokud mohu posoudit, jeho poezie je opravdu spíš jen pro spřízněné duše. Hopkins sám razil termín inscape jako opak landscape (krajiny), tedy jakási vnitřní krajina, nebo snad i útěk dovnitř. Maria na něj údajně narazila náhodou, ale ta slouží jen připravené. Kromě vlastní obrazivé síly veršů jí asi uchvátila jeho rozvolněná práce s rytmem. V tom je právě jeho poezie moderní, že její rytmus je volný jako dech žasnoucího básníka. Maria to velmi dobře pochopila při zhudebňování, využívajícím volných delších frází bez kantilén. Maria má na svůj věk starý alt, jakoby ošoupaný, i když jak poznamenává Karel Prokeš, který ji vlastně pro pódia objevil, zároveň sametový. Melodie odzpívá většinou bez vnějšího vypětí ale s hlubokým prožitkem. Někdy si nazpívala i druhé hlasy. Občasný nedostatek klenuté melodie ve zpěvní lince dokonale vyvažuje jediný přizvaný partner – o čtyřicet let starší houslista Jan Hrubý, jehož housle vedou s klavírem i hlasem dialog, zdobí strukturu keltskými motivky a záměrně někdy působí jako z vážné hudby. Je škoda, že booklet neobsahuje přebásnění textů. Ale snad si posluchač poradí s originálem, který zde vytištěn je. Není to ovšem současná jednoduchá angličtina, jazyk často záměrně archaizuje. Možná vás překvapí, že jde často formálně o sonet, byť i jinak členěný do strof, než je u nás (ovlivněné francouzskou poezií) zvykem. V písni o Boží velikosti (God's Grandeur), což je právě jeden ze sonetů, třeba najdete hlubinnou ekologii (And all is seared with trade; bleared, smeared with toil;/ And wears man's smudge and shares man's smell: the soil/ Is bare now, nor can foot feel, being shod.) Kdo je obut, necítí chodidly. Vznikla křehká kolekce, naprosto se vyhýbající téměř jakémukoliv hudebnímu odkazu k současnosti, snad s výjimkou nahraných ruchů bouře a větru u předposlední písně. Působí velmi přesvědčivě, vyrovnaně v obou významech slova – není zde nic, co by vybočovalo z proudu ostatních písní, a máte pocit, že byla vytvořena v té životní etapě, kdy jsme pochopili, srovnali si věci v sobě, a chceme vyslovit pravdu o řádu věcí. V tomto smyslu je nejen symbolické, ale i logické, že ji končí k poslední písni přilepené básníkovo čtyřverší – krédo: Summa//The Best ideal is the true/ And other truth is none./ All glory be ascribèd to/ The holy Three in One. (Nejlepší ideál je pravda/ A jiné pravdy není/ Všechna sláva buď připsána/ Svatým Třem v Jednom.) Booklet je výtvarně pěkně pojat s černobílými fotografiemi Miro Švolíka, zvuk (nahrávalo se u Hrubého v Otvovicích) je čistý, čitelný a dobře vyvážený. Na rozdíl od některých new music projektů zde meditační hlubiny nejsou klamem.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 6/2008

HOME