Hlavní stránka Folková růže Zvěsti Kalendář Kapely Festivaly Další odkazy BLOG www.jupp.cz Ligatury
Honzy Hučína
Kniha F&C v Plzni

 



¨


 

 


BLOG
www.jupp.cz

 
Archiv časopisu

Obsah čísel

Recenze

Minirecenze

Rozhovory

Navštívenky

 

 

Recenze

HOME

zpět na seznam


Moderní i tradiční

Dún an Doras – Sweet and Sour. Indies, 2003. Celkový čas 47:20.

Ty tam jsou doby, kdy neúnavný René Starhon po Praze naháněl cizince vhodné krve a každý rok přeskupoval mezinárodní sestavu pitoreskní partičky Dún an Doras. Už tehdy byla inspirativní a blýsklo se v ní nemálo zajímavých instrumentalistů (Ir Scott Mavroudis, Švédka Nilla Axelsson a další), ale přece jen bylo znát, že jde o lidi, kteří berou hudbu především jako relaxaci a mají spoustu jiných zájmů.

Jakkoli současná sestava nedisponuje jmény z dalekých keltských i jiných krajů, je vidět, že jde o partu konsolidovanou, sehranou a instrumentálně vyzrálou. Navíc schopnou napsat vlastní melodie v klasickém duchu tak, že je od tradicionálů nerozeznáte.

Album je rozčleněno do jedenácti kompozic. Pochopitelně, jak je u “keltské” muziky zvykem, některé kompozice sestávají ze setu několika melodií, takže jakékoli procentuální rozdělování na tradicionály, přejaté písně umělé a vlastní tvorbu by bylo zavádějící. Prostě je toho zhruba tak stejně a je to dobře vyváženo. Z jedenácti opusů je pět zpívaných. Katka García je mimořádnou zpěvačkou, zpívá na albu výhradně anglicky a kdyby mi někdo nakukal, že jde o přední irskou či podobnou interpretku, uvěřil bych mu bez pochyb.

Kapela nemá nijak ortodoxně irské instrumentální složení, na jaké jsme zvyklí třeba od naší Asonance a které jiné kapely leckdy dohánějí pomocí různých rejstříků zakletých v klávesách. Ostatně obsazení kapely je téměř minimální pro danou muziku – dva melodické nástroje a jedna zpěvačka nad harmonicko rytmickým základem kapely. Nad dobře spolupracující akustickou kytarou (Petr Košumberský) a baskytarou (René Starhon) vytváří melodie především příčná flétna (Radvan Markus – opravdu pořád příčka, i když někdy zní tak trochu jako whistle) a housle (Daniel Malczyk – skvělý v rychlém fidlování i v doprovodu pomalých airů). Rytmiku většinou neobstarává irský bodhrán ale výpůjčky z jiných etnik (Jakub Severin - tabla, djembe, darbuka). Bodhrán zazní jen ve dvou skladbách (v podání hostující Kristiny Volné, paradoxně jedna z kompozic, kde se setkáte s irským bubínkem, jsou polky), sporadické je i použití dalších exotických a nekeltských nástrojů (cajon původem někde z Antil, didgeridoo z Austrálie).

Mezi kompozicemi najdete nejklasičtější ostrovní typy – reel a jig, ale i walz, česko-irskou polku a lecjaké překvapení jako třeba pokeltštělou bulharskou melodii v jedenácti osminovém rytmu. Ta mne zvlášť pobavila, protože byla třetí částí setu, a tak se moje hlavička začala už před ní pokyvovat v typických jigových triádách a najednou mi každý čtvrtý “takt” doslova hlava nestíhala.

Zatímco v instrumentálkách jsem si užíval především přirozeného drive kapely, ve zpívaných písních je síla Katky Garcíi především v airech v pomalém tempu a s dostatkem ticha kolem hlasu. Jediná píseň bez instrumentálního doprovodu – Booth Sides the Tweed – na verše skotského barda Roberta Burnse, to je prostě nádherné krasosmutnění.

Booklet má dvě části. Na té s modrým pozadím se dozvíte česky i anglicky základní informace a komentáře k jednotlivým písním, na té oranžové pak nejdete všech pět anglických textů alba. Je trochu škoda, že k nim nejsou připojeny i české překlady, ale nejsou zde žádné skotské či jiné nářeční obtížnosti, takže s mírně podprůměrnou znalostí angličtiny to zvládnete (jako já). Jinak je titul vypraven s tradiční pečlivostí a vítanou grafickou jednoduchostí, která způsobila zejména, že všechny údaje jsou opravdu čitelné.

Vyšlo tedy velmi dobré album, které zachytilo (jak už to u nás bývá) kapelu v sestavě, která už neexistuje, protože otec zakladatel René Starhon z ní v zápětí odešel. Je to první album u oficiální firmy, předchozí mezinárodní sestava vydala vlastním nákladem a proto těžko sehnatelné album Bossa Nudski. Potěší především české keltofily, ale myslím si, že si ho rádi poslechnou i jiní příznivci slušné akustické muziky.

Jiří moravský Brabec

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

 

Zvěsti, zprávy, drby

************************
 

6.9.2014

Vítězem soutěže kapel na 39. Mohelnickém dostavníku se podle odborné poroty stala skupina Passage, u diváků bodoval ostravský Marod. Cenu Souznění hudby s přírodou od jejího autora, muzikanta a řezbáře Jiřího Krbečka, převzala skupina Hluboké nedorozumění. Radio Proglas ocenilo cenou Za krásu slova Jiřího Smrže.

Český vokální sextet Skety zvítězil o prázdninách v mezinárodní soutěži Vokal Total v rakouském Grazu. V kategorii Jazz skupina obsadila první místo s cenou Warda Swingla v konkurenci kapel z celého světa.

Kulturní magazín UNI vstupuje do nového školního roku v nové grafické úpravě, s novým formátem a s rozšířeným obsahem. V zářijovém čísle najdete mimo jiné rozhovor s Lenkou Dusilovou o chystaném albu skupiny Maratonika a také povídání s jejím bratrem Markem Dusilem.

Pianistka a zpěvačka Amálka K. Třebická se po dětském albu Nešišlej! představuje s deskou pro dospělé. Novinka Za okny rychlíku přináší skladby na pomezí šansonu, jazzu a alternativy. V textech se setkáme se sebeironickým nadhledem, s bezvýchodnými pocity normalizačního dětství nebo s bezmocí stáří v domově pro seniory. „Texty jsou výpovědí o mé realitě – o mém prožitém a vidění světa. Jediným záměrem bylo co nejvěrněji toto zachytit,“ říká autorka.

V pátek 12. září od 19.15 bude hrát na Radiu Proglas živě přímo ve studiu skupina Jauvajs.

Skupina 5P Luboše Pospíšila natočila po třech letech novou řadovou desku s názvem Soukromá elegie. Autorem většiny písní je opět sám Pospíšil, dvěma skladbami přispěl klávesista a kapelník Ondřej Fencl, novinkou je spolupráce s Michalem Hrůzou. O texty se postarali Luboš Pospíšil, Ondřej Fencl, Pepa Lábus, Jan Sahara Hedl, premiérově Tomáš Belko (Sto zvířat) a nechybí ani další spolupráce s básníkem Pavlem Šrutem.

Jan P. Muchow je producentem nového alba dua Kieslowski, nazvaného Mezi lopatky. Deska vznikala na severu Francie a vyjde 9. září.

Houslistka a zpěvačka Jitka Šuranská, držitelka Anděla 2013 v kategorii World music, vystupuje nově v triu s Martinem Krajíčkem (mandolína) a Mariánem Friedlem (kontrabas, píšťaly).

Skupina Zrcadla nemá pouze novou LP desku Večírek Hitachi, ale také nový web www.zrcadla.info. Deska se natáčela živě v dřevěné chatě sjezdovky Sádek a v přilehlém lese na Domažlicku. Po výtvarné stránce je dílem houslisty Karla Dvořáka, který se spolu s kytaristou Pavlem Moryskem dělí o autorství většiny skladeb.

Nové album s názvem Mozaika natočila pardubická skupina Pouta. „Rozhodli jsme se zkusit vybřednout z tradicionalismu české folkové muziky jak aranžemi, tak především zvukem nahrávek,“ říká kapela. Na nahrávce se jako aranžér a zvukový mistr podílel Jirka Mucha z Plzně, na aranžích se podílel a na kytary hostuje Míša Röhrich. Album se jmenuje Mozaika.


 
Další zprávy

 

 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovníci: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.
 

TOPlist