Hlavní stránka Folková růže Zvěsti Kalendář Kapely Festivaly Další odkazy BLOG www.jupp.cz Ligatury
Honzy Hučína
Kniha F&C v Plzni



¨


 

 


BLOG
www.jupp.cz

 
Archiv časopisu

Obsah čísel

Recenze

Minirecenze

Rozhovory

Navštívenky

 

 

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Rafinovaný říkačkář

Jiří Dědeček & Úterý: Prší nám do campari. Indies MG, 2010, celkový čas 62:11

„V soumraku vranám/žal hrdlo svírá a nám/srdce rozdírá – obzory ztmavly/jen Luna blýská šavlí/Zavírej oči – stále se stmívá/a modrá morda temna/o tobě zpívá…“ Poznali byste? Cože, Jiří Dědeček? Ten ironik a sršatec? Snad není na svém nejnovějším albu víc básničkářem než písníkem? Rozhodně nikoli. Citace z písně Noc, úplně poslední, jakoby po skončení alba navíc přidané skladby, je ukázkou polohy, kterou by Dědeček uměl, kdyby chtěl. Zbytek alba je úplně jiný. Ani básničkář, ani písník; na první poslech spíš říkačkář, opakoválek a vulgárníček. V albu patnácti písní najdeme kromě zmíněné Noci skladby Posaď se doktore (s povedeným veršem „Posaď se doktore ať mi nevyneseš spaní/zkrať svoje kidy prodluž mý umírání“) a bezdomoveckou V tísni; všechny další písničky jsou svým způsobem milostné. Velmi specificky, ovšem: všechna ta láska je od života nějak utahaná, upatlaná, utrápená. Někdy prosvítá světýlko (Tralala) a někdy spíš jen šeď či přímo čerň (Je po plese, Neodpovídá). Opakuje se motiv problémů lásky tajných milenců (U vás v kuchyni a řada dalších). Ale to všechno je jenom hřiště, na kterém se dá zahrát dobře nebo špatně. A při porovnání třeba s mým velmi oblíbeným albem Kdyby smrtka měla mladý (2003) jsem získal smutný pocit, že za těch sedm let opustila Jiřího Dědečka jeho múza. Že je pryč všechno to rajcovní míchání vysokého s nízkým, všechny ty třeskuté rýmy, ta pečlivě odměřená špetka cynismu i osobité literátské rebelství. Zbyly jen dost všední historky a postřehy převyprávěné jazykem o třídu méně jiskřivým, než bývalo zvykem, zato na oplátku s výrazně vyšší frekvencí vulgarismů. Na ně má umělec samozřejmě právo a já je nikomu nebudu jemnocitně sčítat, ovšem důležité je, jak slouží celkovému účinku. Verš „a je to kýč všech kýčů/že miluju tvou…“ (ty tři tečky se tam opravdu „zpívají“; Prší nám do campari) mně přijde hodně levný. A dokola opakovaný refrén „jenom ta láska láska už to není/že bych chcal krev a žral kamení“ (Jenom ta láska) je sice nepřeslechnutelný a svým způsobem neopsaný, ale na druhou stranu by ho mohl napsat opravdu kdokoli. Výše zmíněná repetitivnost mě na počátku mého soužití s albem Prší nám do campari taky iritovala. Velmi často do nekonečna opakovaný kratičký refrén („a čekají tam na baru“ nebo taky jen „Podolí“) nebo jen kusy slov („pámbu ucho – pámbu ucho – pámbu uchovej“). Jenže pokud minimalismus znamená – jak kdosi řekl – že muzikanti hrají pár nudných tónů pořád dokola tak dlouho, až vás to začne bavit, tak Dědeček předvádí textový minimalismus. Ta snůška obyčejných, nezvonících slov je rafinovaněji vybraná a sestavená, než by se mohlo na první poslech zdát. Opakování nás dostane do té popisované utrápené, utahané, upatlané atmosféry, a když po tomhle kalném víru zazní některá povedenější strofa, která má příběh posunout zase o kus dál, na daném pozadí mnohem víc zasvítí. V tom světle vidíme, že přes všechny předešlé námitky nejsou Dědečkovy texty bez ceny. Najdeme tu trefné řádky („je po plese/a každej mlčí kolik unese“), typické vtípky („v cizích městech v levnejch hotelích/nebo možná správnějc v hotelech/to je jedno šlo jen o pelech“ – U vás v kuchyni), již zmíněnou Posaď se doktore o tom, že člověk „běžný“ se umí lépe modlit k lékařům než k Bohu. Líbí se mi Podolí s typickým dědečkovským rozjezdem „Když jsem jel z Pankráce dolů zkratkou/viděl jsem v Podolí scénu sladkou“ a s příběhem, který jde na kost jako většina ostatních, ale je nadechlejší a méně toporný a úporný. Divíte-li se rozsáhlému prostoru, který jsem v této recenzi věnoval textům, vězte, že hudební složka díla Jiřího Dědečka nevyvolává potřebu dlouhých komentářů. Nejvíc stojí za zmínku, ba možná i pochvalu zpěv. Písničkář se navzdory svému nevelkému hlasu snažil střídat rejstříky, barvy, dynamické i přednesové polohy. Ve většině písniček je civilní, ale umí i projev vzrušený až naříkavý (Okolo mlejna), snaží se o velký zpěv (U vás v kuchyni), ale klidně i jen deklamuje (verze v Mrazíš). Melodie jsou obyčejné, nenápadné až šedivé: za srdce nechytnou, ale jako ilustrace k příběhům zmírajících či uhynulých lásek celkem fungují. Sound písniček je protentokrát o něco rockovější, hlasitější, víc kapelový. Dědeček tu často používá elektrickou kytaru, na které jeho kytarové neumětelství vynikne výrazněji; přesto se mi nejvíc líbí, když se doprovází sám. Akordeonista Jaroslav Krasničan taky velkým instrumentálním umem neslyne, zbylí dva členové kapely Úterý – bubeník Marcel Pindel a baskytarista Vojtěch Heřmánek - hrají celkem přesně a velmi polkově. Prostě šramlík: nelíbí, ale musím uznat, že ty chlupaté a kostrbaté tóny písničkám celkem slouží. Že je Dědeček fenomén, po kterém by zůstala na naší scéně velká díra, je fakt; nakonec ani tímto albem se své velikosti nezpronevěřil. Možná si ale písničkami z něj trochu vybral oddechový čas: nejvíc se asi budu vracet k atypicky poetické a nacinkané Noci.

Tomáš Hrubý
Folk  9/2010

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

Zvěsti, zprávy, drby

************************
 

22.11.2014

Kapela Eggnoise připravila na letošní podzim sérii speciálních koncertů. Nastudovala repertoár z písní Paula Simona a Arta Garfunkela a několika sólových skladeb Paula Simona. Na koncertech zazní zhruba 20 písní v úpravách pro současnou sestavu Eggnoise. Některé z nich jsou světoznámé hity, většina jsou však pozapomenuté písničkářské klenoty. Nejbližší koncert této série proběhne v sobotu 29. listopadu v Děčíně, další pak 13. prosince v Teplicích.

Lo Cor de la Plana je skupina z jihofrancouzského města Marseille, která se věnuje písním ve starém okcitánském jazyce. V pořadu Jak se vám líbí bude na Radiu Proglas Milan Tesař  hovořit s jejím kapelníkem Manu Théronem – o okcitánštině, o rytmických nástrojích ze Středomoří, o tancích jižní Francie i o spolupráci mezi jihofrancouzskými a katalánskými hudebníky. Poslouchejte ve čtvrtek 27. listopadu v 19.15.

Koncert skupiny Marsyas se koná ve středu 26. listopadu od 19.30 v Praze v Paláci Akropolis. Jako host vystoupí kapela Johannes Benz.

V Praze a v Brně vystoupí Zaz, nejpopulárnější francouzská zpěvačka současnosti. Koncert se budou konat 29. listopadu (Forum Karlín, Praha) a 1. prosince (hala Vodova, Brno).

Bluegrassová skupina Sunny Side zve na další ze svých pravidelných večerů v restauraci U Vodárny v Praze (Korunní 75, Vinohrady). Koná se v neděli 30. listopadu od 20 hodin.

Mimo jiné čtyři zhudebněné básně Emily Dickinsonové, dvě od Charlese Baudelaira a jednu od Jaroslava Seiferta zařadila na své nové album slovenská folkrocková kapela Tu v dome. CD se jmenuje Protichodné chute.

Pod názvem Inversion vyšlo druhé společné album slovenského virtuózního hráče na foukací harmoniku Ericha Boboše Procházky a kytaristy Marka Wolfa. Pánové na něm představují radikální bluesové úpravy skladeb od Led Zeppelin, AC/DC, JJ Calea nebo Howlin’ Wolfa.

Slovenské muzikantky Katka Žilová (Kofein) a Katka Kuchárová (Divozel) založily společný projekt Plyš. Působí v Ostravě, kde se k nim jako třetí člen přidal bubeník Tomáš Kothera (Hrozen).

Dvojalbum s názvem Historka mapuje historii folkové skupiny Bonsai (1981–87), vítěze interpretační Porty z let 1983 a 1984. Bohatě vypravené vydání obsahuje reprezentativní kolekci čtyřiceti koncertních nahrávek, sestavenou Zdeňkem Hříbalem, dále zasvěcený text Tomáše Hrubého, texty písní, pečlivou dokumentaci a fotografie, a to vše v grafické úpravě Aleny Dvořáčkové. Křest alba se koná v Praze v Malostranské besedě v pátek 28. listopadu.

S novým albem Bird se na scénu vrací Zdeněk Bína, kytarista a zpěvák kapely -123 min. Písně jsou nazpívané anglicky a hudebně vycházejí z jazzu a soulu. Zdeněk své nové CD představí na klubovém turné na jaře 2015.

(Milan Tesař)

 
Další zprávy

 

 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovníci: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.
 

TOPlist