Hlavní stránka Folková růže Zvěsti Kniha F&C v Plzni Kapely Kalendář



¨


 

 


BLOG
www.jupp.cz

HLAVNÍ STRÁNKA
FESTIVALY
FOLKOVÁ RŮŽE
AKTUALITY

KALENDÁŘ KONCERTŮ

KNIHA F&C V PLZNI

LIGATURY HONZY HUČÍNA

JUPPŮV ZÁPISNÍK

ZVĚSTI  (M. Tesař)

ARCHIV ČASOPISU

OBSAH ČÍSEL

RECENZE

MINIRECENZE

ROZHOVORY

NAVŠTÍVENKY

PORTÁL

JUPP FACEBOOK

KAPELY

FESTIVALY

DALŠÍ ODKAZY

Napište nám

Vložte si na své
stránky odkaz  na 
www.casopisfolk.cz

 


 

 

TOPlist

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Cover verze z laptopů

Jan Burian: Dvanáct druhů samoty. Indies MG, 2010, celkový čas 47:05

„Říkáme tomu radikální alternativní popmusic, neboli jak by vypadala popmusic, kdyby v hudebním průmyslu byly u nás normální poměry,“ Tak zní často citované „programové prohlášení“ Jana Buriana k této desce. A je to i jeho oblíbené téma: folkař nejsem a vlastně bych mohl být součástí popmusic, kdyby se u nás dělala světověji. Je to jistě velké lákadlo: zůstat tím intelektuálním, kultovním písničkářem a přitom se stát součástí popmusic s její přístupností a konec konců penězi a popularitou. Není divu, že vznikla deska – bohužel tak trochu a la these. Pro projekt „hleďte, jak z mých písní umím udělat mladou desku s moderním zvukem“ si vybral Burian 11 svých starších písní z různých období (nejvíc jich pochází z alb Černý z nebe a Jenom zpívám), ke kterým přidal dvě novinky s hudbou svého syna Jiřího Buriana. Deska navíc není poskládána jen tak libovolně, ale má jednotící myšlenku danou názvem CD (s výhradou, že Kámásútra a Je pozdě o samotě příliš nejsou – snad k ním míří „dodatek“ názvu alba …“a jedna něžná píseň navíc“?). Jenže v takto vymezeném souboru není bohužel příliš špičkových Burianových songů – takových, kde písničkář boduje originálním tématem nebo ponorem do nálad a psychologií. Takové jsou dvě písničky: Podzim, i melodicky silný, a už potřetí nahraná Ještě tak pejska; ostatní jsou o kategorii níže. Jan Burian na albu Dvanáct druhů samoty jenom zpívá – přesně v souladu s názvem svého dávného alba, na kterém ovšem hrál ostošest na klavír. Produkci alba – tedy všechno ostatní – měla na starosti úderka Republic of Two: již dříve zmíněný Jiří Burian a Mikuláš Růžička, kteří „dostali zcela volné ruce, ať si s písničkami dělají, co chtějí“. Na rozdíl od názoru, že „živé muzikanty doplňují laptopové smyčky“ jsem přesvědčen, že základem zvuku alba jsou právě laptopy obou producentů. Jen asi třetina písní se opírá o živé bicí hostujícího Jana Janečky, ostatní rostou z přediva umělých zvuků, ruchů a hluků. Většinou doplněných basou, kytarami (občas i akustickými) a klávesami nebo klavírem. Dalších akustických nástrojů je na desce, pravda, dost: Růžička hraje na flétnu, klarinet, harmonium a hammondky, Jiří Burian na citeru, hosté na violoncello (Terezie Kovalová) a lesní roh (Aleš Janoušek). Většinou ale jen pár tónů, navíc při míchání vykázaných téměř do neslyšitelnosti: takový ten apartní způsob obarvení „moderního zvuku“. Burianův nezpěvácký způsob zpracování písniček nabízí nepřeberný prostor, jak to udělat jinak a některé cover verze Burianových songů považuji za excelentní  (Blues pro věřitele – Bílá nemoc, Předvánoční koleda – Jablkoň). Ale pokud chceme žasnout, jaká zajímavá metamorfóza původního materiálu nastala, asi není možné, aby sám autor a interpret byl znovu její hlavní postavou. A že tím novým přínosem je přece ten moderní zvuk? Tam cítím asi hlavní problém – možná jen můj: jsem totiž přesvědčen, že neexistuje žádný „moderní zvuk“, jenom prostě zvuk. Zvuk nahrávky, který se více nebo méně hodí k skladbě, které se zmocnil. Jsem přesvědčen, že recenzovaný zvuk se k recenzovaným skladbám hodí méně. Černý z nebe hned v úvodu desky odrovnaly stroje možná nejdůkladněji. Podzim a Ještě tak pejska přestály změnu celkem elegantně: kvalita holé písně  je opravdu podstatným momentem. Kámásútra pochází z desky Zrcadlo, kde už začal Burian zkoušet různé strojové zvuky, takže zde zní – opřená o důkladnou elektrickou kytaru – možná paradoxně přirozeněji. Na písních jako Rybí pláč, Napočtvrtý nebo Vypadáš pobaveně je nejhorší ztráta atmosféry. V původních verzích – často volnějších – Burian klavírista vyhověl Burianu zpěvákovi, když bylo třeba, pomohl písničce drobnou agogikou. Strojový rytmus typu „aby ti naši mladí mohli tančit“ vše pouze válcuje. Největší úlet (Loučení) mně nevadí, ač to není můj šálek čaje: přece když změna, tak pořádná. Republic of Two tu vytvořili zcela novou hudební složku: v základu jsou disco-techno zvuky, zřídkavé harmonie vytváří jakési vytí vyhladovělých vlků a do toho Burian mírně monotónním hlasem polorecituje… Co se dvou úplných novinek – duetů s Lenkou Dusilovou týče, Samota je příjemná záležitost. Na konci desky se ocitla zřejmě jako jakýsi bonus, protože zvukově je úplně jinde (většina písničky pouze s akustickou kytarou). 1 – 1 = 0 má naproti tomu refrén jak od Kryštofů a zpěv jak Bartošová – Sepéši. Opravdu zběsilá popina, které nepomohou ani použité slovní hříčky: co bych zeširoka připodobňoval, kam tu míří Jan Burian, stačí si poslechnout 1 – 1 = 0… Máte-li snad pocit, že cílem mé recenze je navážet se do spolupracovníků Jana Buriana nebo snad jeho samého, rád bych vás vyvedl z omylu. Buriana jako výrazné postavy naší písničkářské scény si velmi vážím. Jeho albům Dívčí válka a Muži jsou křehcí, která do značné míry dělal se stejnou partou a podobnými prostředky jako Dvanáct druhů samoty, jsem dal 10 a 9 bodů, Dívčí válku speciálně považuji za album roku. I Dvanáct druhů samoty je pořád nadprůměrná záležitost (tedy za 6) – horší asi Burian neumí. Jenom musím říct, že mně se líbí asi nejmíň ze všeho, co kdy udělal.

Tomáš Hrubý
Folk 9/2010

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

Jako autor knihy Folk a country v Plzni., která vyjde po prázdninách, mám prosbu: Mezi čtenáři byli určitě někteří v Plzni na Portě v letech 1981 – 1989. Jako diváci, muzikanti nebo pořadatelé. Napište mi, prosím, jedním odstavcem své dojmy nebo zážitky. Pište sem nebo na jupp@folkcountry.cz. Díky. Michal Jupp Konečný.

Zvěsti, zprávy, drby
************************
12.7.2014

Vítězem českého národního finále Porty 2014 se stala skupina Louka Band Druhé místo obsadilo Trio P.E.S. a třetí skončila jihlavská skupina Rendez-fou.

V Bílině se 12. července koná 10. mezinárodní Roots & Blues Festival. Účinkují Petra Börnerová trio, Good Biscuits (GB), ZVA 12-28 Band (SR), Jiří Maršíček trio, B. B. Band a další.

Jan Řepka vyráží na cykloturné s kanadskou písničkářkou Leah Abramson. Vystoupí 12. července v Praze (U Trojského koně), 13. července v Mělníku, 14. července v Lysé nad Labem, 15. července v Kutné Hoře, 16. července v Nespekách u Benešova, 19. července na malostatku Blatiny v Šebáňovicích na Benešovsku a 20. červenci v Novém Podlesí u Příbrami.

Skupina Crossband (2. místo ve finále Porty 2012) natočila novou „fotbalovou“ píseň Rozhodčí, ke které připravila videoklip ve stylu Okresního přeboru. Na klip se můžete podívat zde: http://youtu.be/A__CA01niRA.

Prázdniny v Telči 2014 začínají v pátek 25. července koncertem skupiny Gailard a zpěvačky Milli Janatkové. O den později se v Telči představí Vlasta Redl, Jarret a Zhasni a 27. července Bratři Orffové, Szidi Tobias nebo Hluboké nedorozumění.

Své debutové album vydává skupina 4 Pete’s Sake, která se zaměřuje na akustickou hudbu čerpající z anglosaské tradice. CD The Valley Of Happiness obsahuje osm vlastních písní a jednu instrumentální skladbu. Autorkou veškeré repertoáru zařazeného na albu je houslistka Petra Fabianová. Jako hosté na CD účinkují Petr Surý (kontrabas), Jakub Severin (perkuse) a Lee Andrew Davison (vokály).

Bubeník, hráč na tabla, zpěvák a beatboxer Tomáš Reindl zveřejnil video se svou novou osmiminutovou skladbou Pyg-meje: https://www.youtube.com/
watch?v=2KeUIa0rr14.

Lena Yellow, členka skupiny Yellow Sisters, zveřejnila píseň Night For You, druhý singl ze své chystané sólové desky Positivity. Album Positivity bude obsahovat autorské skladby Leni Yellow a Tomáše Sýkory a zároveň dvě originálně zpracované písně od jejich hudebních vzorů – skupiny Incognito a písničkářky Carole King. Základní sestavu doprovodné kapely tvoří vedle Tomáše Sýkory (klavír) bubeník Adam Koller, kytarista Tomáš Fuchs a baskytarista Miloš Klápště. Na projektu se podílí řada hudebních hostů z domácí scény, z USA a Austrálie.

Naďa Urbánková oslavila 30. června 75. narozeniny. Při té příležitosti Supraphon zpřístupnil na svém digitálním servisu Supraphonline.cz komplet jejích nahrávek – jde o řadová alba i o mnoho let nedostupné singly a raritní nahrávky.

Vydavatelství Indies Scope zveřejnilo svůj ediční plán na druhé pololetí roku 2014. Najdeme v něm nová alba skupin Musica Folklorica, Kieslowski, Zuby nehty, Traband a Tara Fuki.

 -m. tesař-


 
Další zprávy

 

 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovníci: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.
 

TOPlist