BraAgas: Tapas, Indies Scope 2009, celkový čas 47:11

Před necelým rokem jsem psal recenzi debutového alba ženské čtveřice BraAgas No. 1. Článek jsem zahájil výčtem všech možných projektů, které se zaměřují na středověkou hudbu, protože skrze tento proud jsem písně z celé Evropy v podání BraAgasek vnímal. Mezitím dámy vydaly minialbum No. 2, na kterém se do středověku ponořily ještě důkladněji a já jsem začínal mít strach, zda budou mít posluchačům i za rok či dva co nabídnout. Mají – a za dobu výrazně kratší. Může za to především další ročník soutěže Colours Talents, který BraAgas vyhrály, důsledkem čehož byla nabídka natočení alba pro společnost Indies Scope. Hudebnice tedy sesbíraly další tradiční písně z celé Evropy a nahrály desku, která se svou koncepcí od té první příliš neliší a přesto zní jinak. Nebo jen já jinak slyším?  Charakteristický zvuk BraAgas stojí na nástrojích historických a exotických. Ty první zastupují šalmaje, cistry, fiduly či šalimo, do druhé skupiny patří především nejrůznější bubínky a další rytmické nástroje jako davul, darbuka, riq nebo na českých pódiích už zdomácnělý cajón. Většinu těchto pojmenování bychom našli už v bookletu prvního alba, nicméně podíl jednotlivých nástrojů ve výsledném zvuku se posunul. Zatímco v recenzi debutu jsem psal, že “z jednotlivých nástrojů je pro zvuk kapely důležitá především cistra, zajímavé barvy skladbám dodávají fiduly (pro dnešní ucho na první poslech mírně nelibozvučné) a nepostradatelné jsou flétny” a že “rytmické nástroje se drží často v pozadí a na povrch vyplouvají především v mezihrách”, novinku Tapas slyším jinak. V tomto případě kapela rytmiku mnohem víc zdůraznila a písně jako Asentada en mi ventana nebo výborná Csiki, csiki (s názvuky reggae) stojí především na rytmu. Jistotou přitom zůstávají sehrané (rozuměj sezpívané) vokály – doporučuji třeba závěrečnou Suricillo.  Nevím, zda zdůraznění rytmické složky souvisí s oním vítězstvím na festivalu world music. V každém případě album zní mnohem víc “etnicky” než debut i díky dalším třem detailům. Prvním z nich je výběr repertoáru: zcela odpadly latinské středověké písně, naopak nechybějí sefardské, romské, balkánské (Srbsko, Bulharsko) či dvě švédské skladby. Druhý detail – podle mne možná nejdůležitější – souvisí opět s aranžemi. Album má výtečný zvuk (na první poslech mě příjemně uhodilo do uší), který zdůrazňuje “hlasy” jednotlivých bubínků a chřestítek. A do třetice: jeden z producentů David Göttlich přispěl do zvukové koláže elektronickými efekty. Ty sice nikterak nevyčnívají, nicméně jemně přibližují nové album BraAgas k deskám stylově spřízněného Gothartu (který se mimochodem postupně také vyvíjel od středověké hudby k modernímu pojetí world music).  Také nevím, zda jde o zásluhu obou producentů (vedle Göttlicha také Petr Koláček, který na albu hostuje na klarinet), avšak Tapas mi jako celek zní mnohem kompaktněji než poněkud roztříštěný debut. I po této stránce tedy BraAgas udělaly krok správným směrem. V rubrice Desky na burze tvrdím, že ze všech dosavadních vítězů soutěže Colours Talents patří BraAgas k těm nejlepším. Cosi mi sice brání vynášet absolutní soudy o tak čerstvé desce, nicméně v tuto chvíli se mi asi líbí ze všech vítězů úplně nejvíc (přičemž druhé místo zatím drží další dámská záležitost Yellow Sisters). Na závěr poznámka k bookletu alba: Je laděný do retro barev a obsahuje kompletní texty všech písní. Ovšem pouze v originálních jazycích, a tak si bez znalosti švédštiny nepřečtete, o čem pojednává temná a tvrdá píseň Herr Holger, a coby ignorant maďarského jazyka se mohu pouze kochat libozvučností slov “Vesz ő nékem selyemruhát” (Csiki, csiki). Na albech žánru world music bývá dobrým zvykem alespoň pár slovy naznačit, o čem píseň pojednává. Vždyť v anketní rubrice Ruku na srdce i odborník na slovo vzatý Jiří Moravčík tvrdí: “Bez pochopení slov je to s písněmi jako s tělem bez duše. (…) Pokud někdo tvrdí, že ho textové sdělení míjí a tím i nezajímá, lituji ho.” Co třeba vysvětlivky k jednotlivým písním uvést na webu?