Benedikta: Punky dumky, Indies 2005, celkový čas 36:07

Benedikta získala Krtečka na Zahradě 2000 a na Mohelnickém dostavníku o necelé dva měsíce později zvítězila u poroty i u pubilka. Následovalo debutové album Sejdeme se v Dolly (Indies 2001) s folkrockovými úpravami moravských a rusínských balad. Znovu se Benedikta na CD objevila v roce 2003. Šlo o jednu skladbu na kompilaci Čarohraní (Zrálo jabko), z níž bylo na první poslech zřejmé, že zvuk kapely pořádně zhutněl a že na (stále dost trampském) Mohelnickém dostavníku by se divili…

Píše se rok 2005. Benedikta se vrací s novým albem a o tom, že se opravdu změnila, nás ujišťuje názvem kolekce (Punky dumky), obalem (anarchistické “áčko” v logu kapely) i úvodní písní Šej hoj. Ta totiž začíná scratchingem (na “gromofon” hostuje DJ Richard), na který naváže velmi moderní funk-jazzová pasáž à la Maceo Parker. Pouze nářeční text a nezaměnitelný hlas Petry Váňové napovídá, že posloucháme stále tutéž kapelu.

Zatímco na prvním albu Benedikta skutečně hrála úpravy lidových písní (a na aranžích se podílela celá kapela), tentokrát zůstaly pouze některé lidové texty (Šej hoj, Počúvaj, Šohajova mama), zatímco melodie pocházejí z autorské dílny členů skupiny. Více než ústřední sesterská dvojice (kterou vedle Petry tvoří houslistka Míša) se na původní tvorbě podílí basista (vlastně multiinstrumentalista) Jaryn Janek, muzikant s moderně rockovým cítěním. Mimochodem s výjimkou zmíněné trojice jsou všichni zbývající členové Benedikty (perkusista Vít Halška, bubeník Vojta Douda, kytarista Mara Tran a hlavní host, saxofonista Marek Prokop) v kapele relativními nováčky (Halška se na minulém albu objevil v roli hosta, ostatní na něm nehrají vůbec).

Všimněme si některých detailů v aranžích. O úvodní Šej hoj jsme už mluvili. Následující Počúvaj je příjemný folklór-rock s dobře sladěnou pěveckou a hudební složkou. Velmi zajímavá je Za řekou, za horama… Text jako z nejsladšího popového kýče (představte si Ivetu Bartošovou, jak procítěně vzdychá: “Tak to nekaž!”) povyšuje zpěvačka Benedikty svým průzračným hlasem na umění. Díky gradující hře kapely se z tohoto naléhavého kousku nakonec stává jedna z nejsilnějších písní desky. Ke gradaci zcela jiného druhu dochází v umělé baladě s textem Jiřího moravského Brabce (Balada o zlé kopretině). Skladba se vyvíjí od zvukových ploch evokujících britskou nezávislou scénu 90. let k noisovým hradbám ostrovních kapel o pět let mladších. Text zdárně napodobuje folklór, zatímco hudba je všechno, jen ne folklórní – a jen ne hitová. V kontrapuktu stojí i ostrá funkující housle s kytarou a zpěvová linka v úvodu následujícího Slavíčka. Od 50. sekundy však nastupuje pravidelný rockový rytmus a hudba se zpěvem se rázem sladí.

Jako bonus vnímám dvě poslední písně. Obě jsou důkazem toho, že Benedikta dokáže dobře zahrát i jiné žánry než svůj oblíbený funk-folklór-rock a obě jsou také dokladem jejího smyslu pro humor. O Jabku jsem psal už v souvislosti s kompilací Čarohraní. Text je lidový, avšak hudba – zcela proti jeho duchu – je na pomezí thrashmetalu a punku. Na rozdíl od většiny punkových kapel však členové Benedikty opravdu skvěle hrají, a tak mi píseň trochu připomíná obdobný úlet Jablkoně (Kdopak nám zazpívá). Za ještě povedenější považuji závěrečnou Lásku, která začíná v rytmu tanga, aby nás kapela chvíli před koncem alba překvapila poslední změnou stylu. Vtipný je také text o srdci coby svalu a schéma dívčí sólový zpěv + odpovědi mužského sboru.

První album Benedikty trvalo necelých 38 minut a svůj druhý disk se kapela rozhodla protahovat ještě méně. Přesto Punky dumky stojí za koupi. Fanoušci, kteří Benediktě naposledy tleskali na Zahradě 2000, desce na chuť možná nepřijdou. Na druhou stranu to stejně nejsou fanoušci, pokud se o kapelu pět let nezajímali. Kdo ale čeká především punkové vypalovačky (podle názvu alba a podle písně z Čarohraní), bude zklamaný ještě více. Kapela je muzikantsky a především autorsky vyzrálejší než dříve, k jisté změně stylu u ní opravdu došlo, avšak pořád zde existuje silná kontinuita s původní sestavou. Benedikta je stále víc dumky než punky a myslím, že je to tak dobře.

Milan Tesař (Radio Proglas)

HOME