Ahmed má Magadan

Kapela rytmický základ (baskytara - bicí) doplňuje o kytaru střídanou s balalajkou a akordeon jako nástroje především harmonické a dechy (klarinet, soprán a alt sax) jako nástroje melodické. V tomto složení hraje muziku inspirovanou muzikou Slovanů z jihu a východu a přetavuje ji do dnes poměrně populární podoby vysokorychlostního šramlu. Pro větší pestrost si kapela do jednotlivých písní přizvala další nástroje (housle, viola, pozoun, baryton sax, 2x kontrabas).

Jakkoli si jsou všechny slovanské jazyky navzájem podobnější než pekingská a kantonská čínština, je jen dobře, že v albu je booklet, kde jsou všechny texty vypsány, a to v latince. Myslím, že jde o rozumný kompromis, protože mladší publikum by už s azbukou a podobným “rozsypaným čajem” dost těžce zápasilo. Překlady do češtiny sice v bookletu nenajdete, takže možná budete v rozpacích, co některý řádek znamená. Myslím si ale, že témata lidovek jsou natolik předvídatelná a jejich jazyk natolik prostý, že podobných míst bude celkem zanedbatelně. A pokud přece, stačí vsunout CD do počítače a hned najdete překlady (spíš přebásnění) a dokonce i texty v cyrilici. Tomu říkám servis!

Pojďme ale zpět k muzice. Zda se vám bude muzika líbit (a nakolik) je asi pro většinu uší spíš otázka stylových preferencí než zhodnocení konkrétní muzikantské úrovně Ahmedů a Ahmedky. Vyhovuje-li vám, že prakticky po celou více než tři čtvrtě hodinu hraje kapela velmi rychle a muzika vytváří velmi hutný zvuk, tak si užijete. Další důležitou okolností je, nakolik vám bude vyhovovat charakteristický zpěv zajímavého Andreje Novika, mající v sobě něco z hrdinského přednesu ruských bohatýrů. Na rozdíl od jeho charakteristického přednesu mi připadá dobrá zpěvačka Laura Kopecká přece jen daleko zaměnitelnější s jinými zpěvačkami u nás. Styl hudby pochopitelně vychází z lidových tradic s jejich omezeními, ale je patrné, že muzikanti jsou v kapele dobří, přičemž klarinet se mi líbí víc než saxofony (on je taky pro tuto muziku stylově čistší), baskytara mi připadá ve výsledném zvuku poněkud utopená na úkor basů akordeonu, který je vůbec v konečném zvuku většinou dost dominantní spolu s bicími, které odehrají spoustu úderů jak ve velkém bubnu, tak nahoře v plechu.

Přejdu-li k jednotlivým písním, musím se přiznat, že mne přece jen nejvíc pobavilo to, kde jsem si připadal doma. Polská lidová Ogródeczek je prostě jedna chronicky známá naše lidovka (Pod našima okny…), kterou si Poláci od nás vypůjčili (já vím, mohlo to být i naopak). Na vrch Lopeníčka je z toho koutu Moravy, který dobře znám, a že je trošku do maďarského či jakého čardáše, tomu se nedivím, vždyť je z Uherskobrodska. Přiznám se, že ačkoliv je u titulní písně Magadan napsáno, že hudebním základem je “moravská lidová”, neidentifikoval jsem ji přesně, podobných znám několik. Pobavily mne některé “klezmerské” klarinetové běhy a občasné hudební fórky. Když jsme u nich, mám pocit, že jedním z úskalí pro vnímání kapely posluchači, ke kterým balkánsko-slovanský speed teprve nesměle nakukuje, může být právě to, že jim přijdou groteskní i místa, od kterých se to nepožaduje. Ale ono jde i o zvyk.

Jiří moravský Brabec

HOME