Michal Hromek
"Předstíral jsem, že se učím na housle"

Zatímco po celý minulý rok jsme se ve FOLK & COUNTRY věnovali předním českým saxofonistům, letos přicházejí na řadu kytaristé. A jako první z nich ten, který na začátku 90. let prorazil se svým prvním albem Keltská kytara nejen v tehdejším Československu, ale také v Kanadě. Na otázku, proč právě tam byl o jeho hudbu takový zájem, Michal Hromek (* 1958) odpovídá: “Skutečně nevím. Projektů s  podobně neoriginálním názvem už v té době muselo být ve světě velmi mnoho. Možná se tato moje konkrétní nahrávka na jednom z těch nabídkových festivalů, kterých se účastnilo vydavatelství Bonton, někomu kompetentnímu zalíbila.” O tom, že by se měl učit hrát na nějaký hudební nástroj, rozhodli v případě Michala Hromka rodiče: “V šesti letech během první třídy jsem rok předstíral, že se učím na housle, a další rok jsem chodil naprosto bezvýsledně na kytaru. Ve třetí třídě jsem už do lidušky chodit nemusel a všem se značně ulevilo.” Až v 11–12 letech začal bezděky (“protože jsem sdílel pokoj se starším bratrem”) poslouchat magnetofonové nahrávky country, Donovana, Beatles a Simona s Garfunkelem: “Zvuk kytary mi přišel čím dál tím přitažlivější, ale trvalo další dva až tři roky, než jsem se odhodlal svěřit se rodičům, že  bych kytaru chtěl. Ne že by mi ji pravděpodobně nepořídili hned,  ale asi jsem byl s ohledem na svůj předchozí nezájem trochu  v rozpacích. Můj první repertoár pak tvořily pokusy o doprovod písniček, které zpívali například Rangers.”  Po gymnáziu se Hromek neúspěšně pokusil dostat na studium hudební vědy (“Nevzali mě – vzhledem k celkové nepřipravenosti – oprávněně”). Zapsal se na roční kurs na tehdejší Jazykové škole v Praze a během tohoto roku začal chodit na kytaru do kulturního domu na Petynce, kde působil Stanislav Juřica. “A vedle přípravy na státnici z angličtiny jsem začal přemýšlet o studiu kytary na konzervatoři,” líčí své tehdejší plány, ale dodává: “Že bych se mohl živit jako profesionální hudebník, mě vlastně tehdy ani nenapadlo. Moc jsem o tom ani nepřemýšlel – asi jsem tušil, že budu někde hru na kytaru vyučovat.” Má-li sám zmínit pedagoga, jehož rad si dodnes zvlášť váží, opakuje Hromek jméno Stanislava Juřici, který jej učil nejen onen zmíněný rok na Petynce, ale posléze také pět let na pardubické konzervatoři: “S ním jsem sdílel jeho zájem o loutnovou hudbu renesance a baroka.” Kromě toho vzpomíná na soukromé hodiny u Karla Raymana během studia na gymnáziu: “Na něho mě nasměroval bratrův kamarád, který byl nadaný amatérský muzikant a který se mi před tím chvíli věnoval. Tu kytaru, o kterou jsem se styděl říci, jsem měl od matčina kolegy z práce a ten mi také o hudbě a umění obecně cosi podstatného naznačil během několika neformálních lekcí, které se třináctiletému klukovi uvolil věnovat.” V 90. letech se Hromek měl možnost účastnit také letních kurzů v Anglii a Skotsku, ale jejich význam komentuje lakonicky: “Jel jsem tam, protože to zaplatila Britská rada a já jsem se chtěl podívat do Británie. Na škodu mi ty týdenní pobyty určitě nebyly, ale převrat také nezpůsobily.” Jakkoli se Michal Hromek ohrazuje proti nálepce “keltský kytarista”, škatulku,  která pochází z názvu jeho nejslavnějšího alba, už mu asi nikdo neodpáře. Sám přiznává: “Melodika lidové hudby Británie mě stále přitahuje. Skládajících kytaristů, kteří jsou podobně zatíženi, je ve světě ohromné množství a já jsem skutečně vděčný za to, že v době, kdy jsem se rozhodl překonat ostych se téhle oblasti věnovat, jsem neměl přístup na internet a jakékoli nahrávky pro mě byly velmi špatně dostupné. Kdybych měl všechny informace, které jsou mi dostupné teď, nevím, jestli bych našel odvahu něco svého začít tvořit. Irské a skotské melodie určitě specifické jsou, ovšem já se nesnažím o nějakou rekonstrukci harfového nebo loutnového dobového provedení, a tak během procesu stylizace se nakonec stávají hudebním materiálem, se kterým si musím jako upravovatel nebo skladatel poradit pokaždé znovu.” Hromkův repertoár je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší. Kytarista koncertuje jednak v duu se zpívající harfenistkou (“V tomto případě pochopitelně velkou část repertoáru tvoří úpravy písní – skotských, irských ale i slovenských balad”) a dále hlavně dříve vystupoval v kytarovém duu, kde převažovaly jeho vlastní variace na melodie Turlougha O’Carolana. Nejraději ovšem koncertuji a nahrávám se souborem Michal Hromek Consort. Ten vznikl z mých spolupracovníků ze studia, z nichž nejdéle sloužícím je hráč na smyčcové nástroje René Vácha. S multiinstrumentalistou Danielem Mikoláškem a flétnistou Jakubem Klárem už ovšem spolupracuji také řadu let. Častým hostem je zmíněná  zpěvačka a harfenice Kateřina Doležalová, nebráníme se ovšem i dalším možnostem,” vypočítává Hromek. V repertoáru tohoto souboru najdeme vedle už zmíněných irských, skotských a dalších písní také původní skladby, které se žánrově pohybují na hranici komorní hudby a variací na hudbu renesanční a barokní nebo lidová témata. Další kapitolou Hromkovy činnosti je spolupráce s herečkou a zpěvačkou Hanou Frejkovou, kterou kytarista doprovází v pořadech věnovaným židovským písním v jidiš. V současné době má Michal Hromek  dokončený nový projekt, který je založený na úpravách melodií ze skotské loutnové sbírky Balcarres MS, vzniklé kolem roku 1700: “Jedná se o melodie silně kontaminované  lidovou hudbou, a tak pro náš soubor přímo ideální. Vedle toho se snažím repertoár rozšířit i o úpravy písní ze Slovenska a jižních Čech a také jsem nesvůj, když dlouho neupravím nějaký reel nebo jig, případně nevymyslím nějakou původní drobnost.”

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk 1/2010

Michal Hromek – diskografie:
Keltská kytara (Bonton 1990)
U lva a jednorožce (Bonton 1992)
Folk-Baroque and Other Rags… (Bonton 1994)
The Wild Mountain Thyme (Bonton 1996)
Five Bells (Bonton 1999)
Consort Music (Indies 2001)
Carolan (Supraphon 2002)
Dire Gelt (Židovská obec Děčín 2007) – s Hanou Frejkovou
The Best Of Celtic Guitar (Supraphon 2007)
Da mihi manum (Faust Records 2008) – s Kateřinou Doležalovou

Internet: http://michal.hromek.net

HOME