Jsou jisté zákonitosti, které prostě musíte dodržovat pokud se někdy pustíte do psaní novinových sloupků. Ano, v prvním Lichém pátku po Vánocích je naprosto nutné zmínit se o nejkrásnějších svátcích roku, pokud možno nějak vyzdvihnout jejich poetiku a zavrhnout komerčnost. Těžko můžete ode mě, muže ve středním věku, čekat nějakou vzpouru proti osvědčenému, a tak i já vám řeknu jeden vánoční příběh a pokud se zadaří přidám i nějaké to ponaučení!

Poslyšte tedy následující vyprávění:

Nejmenovaní členové mé rodiny velmi toužili po cédéčku Marie Rottrové. Po delším přemýšlení, zda část důchodu je skutečně rozumné vrhnout do chřtánu nenasytnému gramofonovému průmysl, zakoupili v hypermarketu desku Marie Rottrová 2 – Řeka lásky.
Vánoce jsou svátky, kdy se všichni vzájemně překvapují. Tedy nejen lidé mezi sebou, ale i hypermarkety lidi! Bylo to vskutku velké překvapení, když se po zasunutí cédéčka do přehrávače neozvaly hity paní Rottrové, ale vyprávění o malém Mauglím! A to celou hodinu!
Nebudu zde popisovat neochotu onoho hypermarketu desku vyměnit, či vrátit peníze: “Je nějaká poškrábaná nebo nehraje? Ne! Tak kde je chyba?” Ani své veselé představy, jak bych asi ocenil podobný pokus o hudební osvětu, kdybych třeba ve svém pubertálním trashmetalovém období, dostal místo Slayeru paní Rottrovou nebo výběr The best off Místříňanka.

Přejdu raději k slíbenému ponaučení z tohoto neveselého vánočního příběhu, které zní:
Kdyby místo kupování nových originálních desek raději poctivě přepalovali, nikdy by je takhle nemohli napálit!

Vraťme se ještě na chvíli do adventní doby. V prosinci vyšel v magazínu MF Dnes rozhovor s knězem (filozofem, psychologem, sociologem, teologem a religionistou) Tomášem Halíkem. (Halík: Celibát není odvaha

http://revue.idnes.cz/lidicky.asp?r=lidicky&c=A041223_173327_lidicky_lf&t=A041223_173327_lidicky_lf&r2=lidicky)

Věřte, že stojí za to otevřít výše uvedený odkaz a rozhovor si přečíst. Tomáš Halík je oblíbený autor mé ženy a tak si říkám, že se do jeho knih budu také muset v nejbližší době začíst. Třeba hned odpověď na úvodní otázku mě velmi zaujala:

Vaše poslední kniha Vzýván i nevzýván je věnována dějinám křesťanství, úvodní přednáška se však dotýká současných sdělovacích prostředků. Proč?
V té přednášce, kterou jsem měl před pár lety v Oxfordu, jsem se zaměřil na jednu sociologickou roli náboženství - držet společnost pohromadě, nabízet společný jazyk a symbolický výklad světa. Tuhle roli hrála křesťanská víra v Evropě po několik století, ale pak se v ní vystřídalo více jevů - pokoušela se o to novověká věda, také totalitní režimy. Podle některých je náboženstvím dneška trh, podle mne trh s informacemi - média.

Média jako náboženství dnešní doby – no, není to zajímavá myšlenka? O kousek dál to je ještě blíže vysvětleno: “Média vykládají svět a podstatně ovlivňují styl myšlení a života miliard lidí. To jsou rysy společenské role náboženství.”

Uplynul nějaký ten týden po přečtení interview s panem Halíkem a já jako každé ráno otevřel stránky www. hokej.idnes.cz. A hned jsem si na předvánoční rozhovor vzpomněl. Titulek na úvodní straně totiž hlásal:

"Prorokův příchod je jasný na 90 procent".

No, něco asi něco na slovech pana Halíka bude, říkal jsem si, třeba mají ti novináři lepší informace než Vatikán.

*

Takže jsme se v dnešním Lichém pátku od Vánoc příliš nepohnuli, snad se příště dostaneme alespoň k Silvestru.

Jo, a abych nezapomněl, jedna dobrá zpráva nakonec: Prorokův příchod se opravdu uskutečnil a hráč Ivo Prorok (33 let) nastupuje v první litvínovské lajně, spolu s Čalounem a Hüblem.