 |
| ||||||||
|
|
*********************** Cenu Radia Proglas Za krásu slova převzal na 36. ročníku Mohelnického dostavníku z rukou ředitele rádia Martina Holíka Kuba Horák ze skupiny Zhasni. Tišnovský jazzový minifest se koná v pátek 10. září od 17 h v prostorách Městského kulturního střediska v Tišnově. Účinkují Lady DragonFly, Joe Cocker Band, Lanugo a vítězové Zahrady 2010 Hluční sousedé. Jazzový kontrabasista František Uhlíř oslaví 8. září se zpožděním své 60. narozeniny koncertem na na terase Jízdárny Pražského hradu. Po jubilantově boku vystoupí například mexický klavírista Mark Aanderud, trombonista Štěpán Janoušek nebo polský saxofonista Michał Wroblewski. Od 12. září do 19. prosince 2010 bude probíhat 13. ročník mezinárodního festivalu Kytara napříč žánry. Tradiční vystoupení kytarových mistrů rozmanitých hudebních stylů a žánrů obohatí revivalová skupina The Cavern Beatles, hráči na citeru Harald Oberlechner, Martin Mallun a Michal Müller i čerstvý objev kytarové scény Joe Robinson – vítěz druhé série soutěže Austrálie má talent, který přijede jako host největší hvězdy letošního ročníku, australského kytarového virtuóza Tommyho Emmanuela. Ve středu 8. září budou ve studiu Radia Proglas hrát živě Petr a Jitka Šottrovi, finalisté minulého ročníku Notování. Kapela Kumbalu („etnobeat jak Brno“) zahraje v pořadu Jak se vám líbí o den později, 9. září. Oba koncerty ze studia začínají v 19.15. Pod názvem Žena s ovocím vznikl na Slovensku společný hudební projekt kytaristy Andreje Hrušky (mj. Sanyland) a bubeníka a pianisty Mariána Slávky (mj. IMT Smile, kapela Richarda Müllera, Petera Lipy…). Jejich debutové album vyšlo u vydavatelství Pavián Records. Romská balada je název společného alba Idy Kelarové, Desideria Duždy a Škampova kvarteta. CD obsahuje celkem 13 písní – romských balad. Všechny jsou interpretovány v romském jazyce a booklet alba obsahuje jejich překlady. Helena Jiříkovská ze Škampova kvarteta říká: „Nejkrásnější na romských baladách jsou emoce, city a vůbec jejich život, který Romové vkládají do těchto písní. To, s jakou energií a muzikalitou zpívají a hrají, je naprosto úžasné. A když posloucháte smutnou romskou baladu, tak se vám až derou slzy do očí…“ Na vydání alba naváže na podzim několik speciálních koncertů v Česku a na Slovensku. Zpěvačka Jana Kirschner pojala své nové album Krajina rovina v zajímavém alternativním stylu, ve kterém čerpá na jedné straně z folku a šansonu a na straně druhé z elektronické hudby. Mezi doprovodnými muzikanty figuruje například duo Slide & Udu. Skupina Kantoři z Hradce Králové si letos připomíná 40 let nepřetržité hudební činnosti. V současné době kapela dokončuje DVD, které bude obsahovat 15 písní a jednu instrumentální skladbu a které pod názvem Proč bysme veselí nebyli vyjde během září. Po šesti letech natočila nové album s názvem Podivná úroda folkrocková skupina Hadry z těla. Kapela vznikla v roce 1994, původně pod názvem Tanec obrů. Zpočátku byla ovlivněna skupinami The Pogues a Levellers, později svou hudbu definovala jako „folk punk s prvky cross ovaru“. Hraje ve složení banjo, klarinet, baskytara, akordeon a kytara, střídaná s niněrou nebo kladívkovou citerou. Na novém albu jako hosté účinkují například lotyšské zpěvačky Marika Antonova a Laura Butule.
|
|
Foto: Miloš Truhlář, Antonín Volf, Václav Müller, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Blemby a další. Vydává FM Production s.r.o., Husinecká 21, 130 00 Praha 3 |
Častěji se samozřejmě diskutuje problém, jak je který
hudební kritik úplně nemožný a škodlivý tak nějak všeobecně. Občas ale zazní
i zvolání typu: “Chybí nám publicisté, kteří neprotlačují kamarády.” Věřil
bych možná na větší zaujetí pro některý žánr nebo i kapelu: nemělo by to být
pozorovatelné, ale hudební publicista holt není píšící robot. Ale
protlačování kamarádů? Nevěřím. “Dokaž to,” můžete logicky požadovat. To
bude horší: na podporu svého tvrzení nemám lepší nástroj, než osobní
svědectví. Jak jsem na tom s kamaráděním? Normální rozložení podle Gausovy
křivky, řekl by statistik. S většinou muzikantů se znám, víme o sobě, bavíme
se spolu, víc nebo míň. Na jednom konci křivky je pár takových, se kterými
jsem si za ta dlouhá léta vyměnil maximálně pět zdvořilých vět, na druhém
konci několik těch, které mohu považovat za své kamarády. Ano, připouštím,
že když jsem se stal redaktorem hudebního měsíčníku, že jsem si to pro sebe
vyřešit musel. Prostě jsem si řekl, že chci měřit rovně a že to zvládnu. A
že snad nebudou muzikanti cítit jako rozpor, že se na ně usmívám a rád je
vidím, a přitom si dovolím napsat o jejich poslední desce řadu kritických
vět. Znám publicisty, kteří se opravdu s muzikanty v podstatě nestýkají.
Jenže to jsou víceméně specialisté na recenze: rozhovory nedělají a občas
mám pocit, že snad radši ani nechodí na koncerty. Před takovouto volbou jsem
naštěstí vůbec nestál. Kromě té obrovské radosti, že se ve své práci věnuji
muzice, byla možnost seznámit se se spoustou zajímavých lidí druhým
nejdůležitějším přínosem redaktorské práce: kdepak, tenhle honorář bych si
nechtěl nechat sebrat. Někteří publicisté zase čelí možným nařčením
z protežování kamarádů velmi rafinovaným způsobem. Svou přízní odměňují jen
ty nejlepší, takže protlačují kvalitu – což se bere jako chvályhodné – a
jaksi mimochodem se jedná o jejich kamarády. Ani tento postup jsem si
neosvojil: mám mezi muzikanty kamarády, se kterými se znám čtvrt století,
kdysi jsme stávali na jednom pódiu nebo sedali u jednoho ohně, přesto jejich
dílu klidně udělím podprůměrný počet hvězdiček a s naším vztahem to nic
nedělá. Nepřesvědčil jsem vás? Nedá se nic dělat, tentokrát žádné tvrdé
důkazy nemám. Ale dřív než spustíte litanii s klíčovými slovy “ten náš malý
folkový rybníček”, “všichni se znají”, “kamarádšofty” atp., dovolil bych si
obrátit vaši pozornost k tomu, jak to funguje ve velké pop music. Když
v roce 2008 na podzim přebírala Agentura Lewron organizování Cen Akademie
populární hudby, výběr členů Akademie (pro hlavní, nežánrové ceny) začala
přímo řídit IFPI (mezinárodní federace zastřešující vydavatele hudebních
nahrávek). Polovinu členů “nové” Akademie obsadili zástupci vydavatelství
(jmenovitý seznam členů přestal být na webu dostupný), výraznou část druhé
poloviny rezervované pro hudební publicisty vytvořili pracovníci rádií,
jejichž kvalifikací je často schopnost být very happy a umění mačkat knoflík
selektoru. Ještě si myslíte, že poměry v našem žánru jsou tak prohnilé? A že
co je velké, to je čisté?
Časopis FOLK: Michal Jupp Konečný
- šéfredaktor