A jaká byla Folková růže 2000? 

zpět na stránku Folkové růže

Folková růže 2000 (7.ročník) se uskutečnila (12.-) 13.-15. (-16).7.2000 * Jindřichův Hradec * Pořádá časopis FOLK & COUNTRY ve spolupráci s Městským úřadem v Jindřichově Hradci* Státním hradem a zámkem Jindřichův Hradec* Okresním muzeem* ZUŠ* Státním hradem Landštejn a Gymnáziem Vítězslava Nováka. * Generální partner: Budějovický Budvar

Dobře zalévaná Folková růže

Sedmý ročník “nejkrásnějšího festivalu na světě” byl už tradičně lemován dvěma doprovodnými akcemi. Den před jeho vypuknutím se na zámku v Žirovnici sešli Třeboňští pištci, Jen tak tak a Mošny a protože bylo nevlídno, zpívali v interiérech. Mezitím se udělalo vlídněji a v závěru se tedy prý bez aparatury přece jen nádvoří poprvé v historii ozpívalo. Jupp pak komentoval přesunutí tohoto koncertu pod střechu jako změkčilost, čímž dal najevo, že ani v uplakaném týdnu hradecké nádvoří jen tak nevyklidí. A tak se sice vtipkovalo na téma přesunů do sálu Střelnice, ale nikdy k němu nedošlo.

Ve čtvrtek 13. července vypuklo hraní od druhé odpoledne v atriu místní ZUŠky a hned první koncert přinesl podle mého soudu nadprůměrné výkony Žofie Kabelkové s neúplnou kapelou a Romana Špilínka. Muzeum jsem pak vynechal, abych stihl v pohodě vernisáž výstavy kresleného humoru sdružení karikaturistů FECO ČR, do kterého patří mimo jiné i náš Pavel Major Vorel. Výstavu uvedl na pravou míru odborným výkladem termínů kreslený humor a kreslený humorista sám Michal Jupp Konečný. Neboť jsem se docela zasmál jak vernisáži, tak i vtipům, docela jsem se na večer těšil a nebyl jsem zklamán. V sestavě Folkšok, Jen tak tak, P. O. L., Funny Fellows, Jan Nedvěd a Přátelé a Nezmaři asi pro diváky největším překvapením byli slovenští Funny Fellows, kteří, zdá se, vytáhli dobýt české scény skvělou hudbou, stylovým show a naprostou pohodou. Domácí Jen tak tak prokázali, že na hlavní scénu patří i kvalitou své produkce, a Jan Nedvěd dostal publikum především starými osvědčenými hity – ostatně na roli úspěšného klasika má už věk, zásluhy a šediny a právě připomnění těchto písniček dokazuje, jak významnou roli v dějinách žánru sehrál. Jeho občasné proslovy mezi písněmi pak můžete brát jako bonus happening. Téměř o půlnoci pak vypukl nočníček v atriu ZUŠky, který si vzaly na starost Mošny a zvádly jej skvěle. Pak jsem si splnil své letité přání a šel s umělci pobýt k Papouškům a vrátil se až za světla.

V pátek jsem po své textařské školičce byl tak rozepsán, že jsem šel na pokoj a psal a psal. Probudil jsem se až večer a zjistil, že organizační štáb naplánoval zřejmě větší deště na odpolední hodiny. Spokojen, že to mám za sebou, zamířil jsem znovu na zámek, zkontrolovat, jestli je tam zase plno. Bylo. Kvokál, Jarret i Svítání byli skvělí, poněkud rozpačitě působil původní AG Flek, který se rozhodně posluchačům nepodbízí. Průvodní slovo prakticky žádné; to po dlouhém chystání (které je u takovéto kapely logické a nutné) vystydlému publiku náladu nepřidá. A tak jakkoli to byla hudba výborná, měl jsem pocit, že si ji lidé většinou zařadili do kategorie studená krása. O to půvabnější pak byl závěrečný Karel Plíhal. Mimořádným zážitkem byla jeho fúze s Cymbelínem v několika skladbách, ale nezapomenutelná je i taková drobnůstka, jako že mu lidé začali do blues luskat rytmus a nepřestali i když dohrál, takže Karel přistoupil na hru a začal na kytaru improvizovat. Kolem půlnoci jsem se pak přesouval do kaple svaté Maří Magdalény, kde vystoupilo Svítání a Eva Henychová. Bohužel kapelník Svítání musel jet v noci domů, takže začali hrát dřív, než skončil koncert na zámku, ale i tak jsem rád, že jsem přišel a objevil další krásné koncertantní místo v centru města. Pak jsme šli k Papouškům rekonstruovat včerejší události a byli znovu za světla potupně vykázáni z podniku.

I v sobotu jsem po textařské školičce šel sledovat hustý déšť raději z hospod a přišel až na večerní koncert. Zde jsem si z odpoledních kapel poslech alespoň historizující Ginevru a zaznamenal oznámení Čtyrlístku, že změní od příští sezóny název na Spiritual Session, neboť Čtyrlístek zavádí pořadatele k dojmu, že půjde o kapelu dětskou. Abych se přiznal, šel jsem na tento koncert s rozhodnutím, že si především vychutnám dramaturgický nápad pro fajnšmekry, který se Juppovi možná mimoděk povedl. Poslední trojici kapel tvořili Cop, Žalman a spol a Každý den jinak s Vlastou Redlem, jejichž basisti Míša Röhrich, Petr Novotný a Pepa Šobáň jsou podle mne profesoři v oboru Jak má basák posloužit písničce. Musím ale doznat, že už Cop zahrál tak dobře, že jsem poslouchal i ostatní muzikanty. Nočníček nebyl, takže jsem přišel do hotelu po jedné v noci, a k Papouškům nešel, protože jsem ráno odjížděl do pryč. Proto ani nevím, jak dopadla druhá lemující akce – na hradě Landštejně v neděli. Protože v novinách nic nepsali, tak asi dobře.

Celkem tedy i přes déšť odpoledne a zimu v noci šlo sedmou Folkovou růži strávit velmi hezky, ostatně lidí na nádvoří bylo hodně a pan starosta tvrdí, že ve městě je 89 hospod. Letos jsem byl nejspokojenější se štikou ve Zlaté huse a úhořem v Bílé paní. A na příští rok toho ještě zůstalo mnoho k objevení.

Jiří moravský Brabec

Na Folkové růži 2000 hráli:

13.7.
Nezmaři *  Jan Nedvěd a Přátelé *  Jen tak tak* P.O.L.* Folkšok* Mošny a další
14.7.
Viktorin - Táborská - Markytán (AG Flek)* Karel Plíhal* Jarret* Eva Henychová* Kvokál* Cymbelín a další
15.7.
Vlasta Redl a Každý den jinak* Cop* Žalman a spol.* Čtyrlístek* Svítání* Magison a další

zpět na stránku Folkové růže